prolichviti, -v́u, -ví pf.; k lichviti
1. co [škodu] utrpět placením lichvářských úroků: ježto [škody] jsem v židech prolichvil Půh 2,108 (1407); že mi mých škod navrátiti nechce [pohnaný], kteréž jsem já pro jeho otce proškodil jezdě, trávě, i v židech prolichvil t. 4,428 (1464)
2. co [jmění] k komu utratit půjčováním si na lichvářské úroky u koho: k židům mě [tj. Bohatství] taky prolichwiti nebrání BechNeub 204a