prokrásti, -kradu, -krade pf.; k krásti
1. co [majetek] ukrást, utajeně zcizit: Václav témuž Jiříkovi jest nešlechetně učinil, že mu zlodějsky statek jeho pokradl…Čabelický tiem povinen byl, což jest jemu ten zločinec prokradl ArchČ 9,541 (1491). – Sr. pokrásti 2
2. co [dřevo] provézt někudy, nepozorovaně (kradmo) přepravit: ješto nad vodami sedie, aby lesuov mimo ně plovúcích prokraſti nedopúštěli MajCarStatD 162a