co vykřikovat; bez předm. vyrážet ze sebe výkřiky (opakovaně), zvl. se zaujetím: klaniechu se jemu [Josefovi bratři]…, chválu jeho prokrikugic AsenF 260b provolávajíce mu slávu; „Požehnaný, jenž přišel ve jmě hospodina!“ prokrzikowachu ZrcSpasK 35; smrt ve dveřiech stojí, avšak kmet nebo baba prokrzikuge: Hijá! HusDcerkaM 210a (prokřikne ~H); na hlavě všech sboróv prokṙikuge [moudrost] BiblKladr Pr 1,21 (křiká ~Drážď přikřikuje ~Lit, volá ~Pad) clamitat; Pilát divieše se náramně, a oni [Židé] prokrzikowachu: Zabúřil tě lidem… KancJist 146; kněží…hlúpí usty svými poškvrněnými prokrzikugi proti těm RokPřij 308b horlí; i my hlasem vysokým všickni prokṙikame, rozličně hlásajíce písně TovHád 26b; z úzkosti až k nebi prokrzikugi [utlačovaní] ŽídSpráv 11 ○ prokřikovánie n.: dobřě jeho [Boha] chvalte v prokṙikowani BiblPad Ps 32,3 (v vznášení hlasu vel v prokrzikowany MamKapR, v skřečeňú ŽaltWittb, v křičení ~Pod, v hlasonošiech ~Klem, v hlasu vznesení ~Kap, v hlasóv snášení BiblLit, v zvučných hlasiech ~Praž) in vociferatione v plesání. Sr. volánie. – Sr. plesati 2