1. pf. co, přěs co [místo] přehnat dobytek, hnaním převést dobytek přes co, kudy: jeden panoše Vzteklcóv hnal krávy skrze město; a když prohnal město, tehdy Mařík…zajal ten dobytek List VKČSN 1899, č. 6,5 (1423); pakli by projel neb prohnal [dobytek městem] a nedal mýta ListářPlz 2,93 (1462); Václav bude moci prohnati přes hrázi Vaňkovu až na starý pruohon ArchPís 410 (1483). – Sr. próhon, přěhnati

2. ipf. co, čeho [koně ap.] (kde) prohánět, popoháněním nutit k pobíhání sem tam: onen juž sedí na koni a sen dospěv, oř juž prohony AlxV 1399; uzřěl by byl panny krásné burdu<jí>ce a koně prohaniegicze DalCr 9,2 (příd. 6) reytten auf pferden; on [Žižka] okolo břehu Dunaje tak dlúho jich [sedláků s dobytkem] prohaniel a bil, až skot…přes řeku přeplynul SilvKron 55b deverberasse

3. ipf. kde prohánět se, rychlým pohybem měnit místo: [naučení synům:] ut…transirent in templum neprohanyeti po uliciech ani k tanci HusBetl 2,189 ○ prohoňenie n.: tuť bylo krásné oděnie; i na ořiech prohonienie byl by viděl BawArn 1059. – Sr. subjektové hnáti, otehnati 6, pohnati 3

4. pf. koho, co [část těla] čím [bodnou zbraní] probodnout, proklát čím, smrtelně zranit probodnutím naskrz: dřéve než svých Vlasta dohna, sedm lepších oštěpem prohna DalC 10,84 durchstach; na ješčera hnal [sv. Jiří] a jemu kopím hrdlo prohnal PasMuzA 226 (proklál ~Tisk); knieže jich [Milánských]…svým kopím inhed prohnal [útočník] PulkB 125 perfodit; prozziene jej kopím, až z něho třeva vyplynú BřezSvět 93a; chtě jej svým kopím prohnati TrojK 124b percutere; vostrým kopím bok prohnan RokLukA 224a; prohnaw oba dva naskrze mečem RokPostB 87 (protekl ~K; Nu 25,8: v. prodružiti) — relig. obrazně o způsobení žalu: skrzě ten ostrý meč, jenžto je duši tvú prohnal tehdy [tj. při ukřižování] ModlMil 156a; kopie…želením srdce mateřino za živa prohnalo ZrcSpasK 66; nechal jie [P. Marie Ježíš], aby ostrý meč jejie srdce prohnal RokLukA 203b. – Sr. protasiti