1. (proti komu čím) prohřešit se, provinit se, dopustit se viny: nehřěš, králi, nad svým sluhú Davidem, nebtě proti tobě neprohrzieſſyl BiblOl 1 Rg 19,4 (jest neshřěšil ~Pad, neprovinnil ~Praž) non peccavit; ktož jinde prohrzeſſil a do toho města utekl, ten byl svoboden CestMandA 175a; <non> deliquerit neprovinil vel neprohrzieſſil VýklKruml 126b (Sir 19,17: jenž by neshřěšil v jazyku svém BiblPad); lidé prohrzeſſugi neb zaviňují čtverým obyčejem: z úmysla, útokem, příhodú a skutkem PrávJihlA 143a. – Sr. pohřěšiti 1

2. (proti komu, nad kým [Bohem], na čem [božím]) (z)hřešit, dopustit se hříchu (proti komu/čemu): pro tu příčinu [modlářství] prohrzeſſil jest duom Jeroboamóv BiblOl 3 Rg 13,34 (hřěšil ~Pad, shřešil ~Praž) peccavit; slituj sě nad námi, ačť sme i prohrzyeſſyly proti tobě ModlMil 8b; ani sobě zasluhuje [dětství] co k spasení, ani také prohṙieẛuge HusPostH 31a; ktož na jednom přikázaní božiem prohrzeſſy, vinen bude všemi JakBetl 56a; budúť všichni pohubeni, nebť sú nad mnú [Bohem] prohṙeſſili Budyš 47b; non delinquas nepřěstup vel neprohrzieſſug VýklKruml 192a (Os 4,15: nepřivoď k hřiechu BiblDrážď, nehřěš ~Pad); což prohrzeſſyl [lid], toho se káti KorTrak v3a. – Sr. zaviniti