prodavatel, -e m. nom. pl. též -lé; k prodávati
1. (čí čeho [nemovitosti ap.]) strana prodávající (komu co), „prodávajúcí“ (1): vzěchu třidceti střiebrných peněz kněžie neb prodawatele pole, točíš Krista ComestC 333b venditores; vystavila Margeta toho sukna prodavatele NaučBrn 48; prodavatel toho purkrechtu t. 165; proti tej žalobě prodavatel toho domu mluví t. 282; prodávatelé páně Hynkovi na dsky se táhnú Půh 5,416 (1481)
2. prodavač („prodavač“ 2): přichodili sú k tobě…prodawateli sábščí se všelikým prvním vonným kořením BiblDrážď Ez 27,22 (prodavači ~Pad) venditores; vymeta [Ježíš] prodawatele a kupitele z chrámu ComestC 293a (L 19,45: v. prodavač 2) vendentes; jdětež vy ku prodawatelom a kupte sobě ZrcSpasK 92