prochozovati, -uju, -uje ipf.; sr. prochoditi sě (v. projíti sě)
v čem [v chování] setrvávat, prodlévat, trávit život: Prochozowach v nepoškvrnění srdce mého prostřěd domu mého ŽaltPod 100,2 (přichodiech ~Wittb, přěchozěvách ~Kap, přechodiech BiblOl, procházel sem ~Praž) perambulabam ○ prochozujúcí adj.: virch vlasóv prochozugyczym v hřiešiech svých ŽaltWittb 67,22 (přěchoďúcích ~Klem, chodících ~Pod, přěchozijících ~Kap, procházejících se BiblPraž, ješto chodie ~Pad) perambulantium
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
prochozovati, -uju, -uješ ned. (v čem) přebývat, prodlévat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
prochozovati nedok. = procházeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.