1. (čí, jaký) nadřízený, osoba v nadřízeném postavení (vůči komu, kde), pán; [chrámu ap.] správce: povědě Ježíš…k kniežatuom popovým i prelatuom chrámovým BiblDrážď L 22,52 (mistrové chrámu EvOl, zprávciem chrámu BiblPraž) ad…magistratus templi; Pilát povolav…prelatow z obcě t. L 23,13 (mistry EvOl); aby dvě pokolenie lidí znamenal [Ježíš], poddané a prelaty ComestC 324a praelatos, pod. Frant 36b; naučenie prelatom, aby…viec žádali od svých menších milosti než bázni WaldhPost 108b; v nespravedlivém přikázaní prelatowie nemá poslušenstvie držáno býti HusBludK 166; řkú nedokonalí k dokonalým…, poddaní k prelatom svým VýklŠal 107b

2. (čí [mnichů, kleriků]) představený (duchovní), zvl. opat n. převor: jímž [poslušenstvím] žákovstvo jsú zvlášče dlužni svým prelatom ŠtítVyš 61b praelatorum; když mají [mniši kláštera] prelata sobě zvoliti CestMandA 173a; klášter skrze nesvornost bratřie bez preláta stojí [tj. po smrti opata] ArchČ 15,64 (1493)

3. (čeho [církve ap.]) prelát, vysoký církevní hodnostář: prelati a všeho křesťanstvie duchovné starosty spolu sezval [papež] PasMuzA 370; prelaty nebo úředníci duchovní sú náměstci apoštolští LyraMat 34b praelati; ať v tom poslúchá [král] rady prelatow kostela mého ŠtítBrigP 65b; já již budu choditi hrdě v mešném rúše zlatém, jsa knězem neb prelatem PodkU 414; kardinálové, arcibiskupové, biskupové a jiní prelatowe toho sboru MladHusA 160b sacerdotum principes, prelatowe a jiní vysocí lidé řádu duchovnieho ŽídSpráv 9; nejvyšší preláti církve svaté AktaBratr 2,157b ║ preláti hradu Pražského…těch, kteříž pod obojí spusobou přijímali by, nemají kaceřovati ArchČ 3,433 (1435) kněží (?)