prděti, -źu, -dí ipf.
(v co) (vy)pouštět větry (kam): ktoš jie [masti] kúpí…, pójde od nie pzdě a pyrdye MastMuz 155; Pustrpalek v ni [mast] prdyel tluka MastDrk 270; bombisare prdieti SlovOstřS 125; trulliare trusknúti, prdieti t. 151; pedere prdieti SlovKlem 19b ○ prděnie n.: sit prdyenye bumbus, menstruum sit čmýra, sed orrexis blvánie vocatur KlarBohF 481 (De languoribus; prdenie ~E, prdzyenye ~O); trulla upolen, prdienie SlovKlem 88b. – Sr. pzdieti
Sr. též jm. osob. Prda, Perda m. (Mikssikonem Perdam CDM 13,211, 1402; sr. též Myšprda), Prdanová f. (Anče quae prdanowa dicitur ArchLoun 1411), Prdášek (ArchČ 17,390, po 1494), Prdík (UrbEml 398, 1379), Prdla (ArchČ 35,146, 1407), Prdoň (SvobodaExc 1353), též Perdoň (UrbEml 73, 1390), Perdúš (Confirm 1,53, 1354)