pražma¹, -y f., ojed. pražmo, -a n. (sub 1); k pražiti
1. pražma, zrní obilí právě dozrálého (suchého) n. nedozrálého upraženého: byl hlad v zemi a na pospěch jako z prazmy pšeničné ten chléb byl učiňen ComestC 188a de tritico; každý počě svú kytku prazmy mlátiti ModlLeg 48b (synekd.) tj. svazek dozrálých klasů; pět měr prażmy BiblPad 1 Rg 25,18 (múky bělné ~Ol); ad cervisiam bonam faciendam, que dicitur, scilicet primo in estate, quando grana tritici sunt adhuc mollia, scilicet prazmo Lék KapPraž M 156,498b; vymienajíce klasy, živili se pražmu ChelčPost 268a; napálíš z nich [zelených klasů] pražmy BiblPraž Lv 2,14 (v. opražiti). – Sr. prha 1
2. pokrm z „pražmy“ (1): jediechu [Israelité]…přěsné chleby a prazmu BiblLitTřeb L2,Jos 5,11 polentam; připravila [Rút] prażmu sobě i jedla jest BiblPad Ru 2,14 (v. namieti); shořela jest viece než polovička městečka strakoničského z neopatrnosti dětí, ježto pražmu dělaly LetKřižA 169 ed. – Sr. polenta, prha 3
3. prvotina, první část úrody, zvl. (v bibli) určená k obětování: primicia prazma KlarGlosA 768 (De frumento); pobil všeliké prvoródcě v zemi ejipskéj, prazmy všelikého úsilé jich ŽaltKap 77,51 (pirvnie ~Wittb, prvenstvie ~Klem, prvoroznosti BiblOl, prvé úrody ~Lit, prvotiny ~Pad); primicia praſſma vel první ovoce SlovOstřS 103, pod. SlovKlem 74a. – Sr. obilé 2
Též jm. osob. Pražma m. (Jessco dictus Prazma ArchČ 31,40, 1382)