pravnuk, -a m.; k vnuk
(čí) pravnuk, vnuk něčího syna n. dcery: Job, prawnuk Ezau ComestC 41b; pronepos prawnuk KlarGlosA 1749 (De progenie); jměl v nenávisti Pira, prawnuka svého TrojA 233a; pronepos prawnuk KapPraž K 8/2,80b (Příbuz. názvy), pod. MamUKA 15a; filius nepotis mei dicitur pronepos prawnuk UK I F 22,188a (Příbuz. názvy); od jeho synóv, vnukuov a prawnukuow ŽídSpráv 230