pravák, -a m.; k pravý
pravák, člověk užívající převážně pravé ruky: ten [Ajot] obú rukú požíváše za pravú…, ale židé Jamin pravie, a to vzní pravitel neb prawak, točíš s tiem, ješto tiehne pravicí ComestC 125a (~K; sr. Jdc 3,15) dextrarium vel dextrale. – Sr. pravec
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pravák, pravitel, -e m. člověk užívající levé ruky stejně dobře jako pravé
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.