prapravnúčě, -ěte n.; k vnúčě, pravnúčě
čí prapravnouče, vnouče vnoučete: onino na pátém větví jsú oněch prvních vlastních praprawnuczata ŠtítKlem 38b (v. onenno II/3)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
prapravnúčě, -ěte n. vnouče vnuka nebo vnučky
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.