1, (čím [vedrem]) prahnout, ztrácet tekutinu; [o tkáni ap.] schnout, vysychat: tehdy se kuože prahnuc vráská ŠtítPař 59b; zuby [Kristovy] jektaly, oči slzaly, žíly prahly HusSvátB 162b; v nemoci…tvář bledne, čelo prahne HusZrcK 75a tj, se svrašťuje; žíly [umírajícího] vadnú, kosti prahnu PísRoud 364 (fig, v rýmu); dáno jest jemu [slunci], aby trápilo lidi vedrem…, i prahli sú lidé velikým vedrem BiblPraž Ap 16,9 (trpiechu…znoj ~Drážď, vadnuli sú ~Pad) aestuaverunt; squaleo…vysmahnúti, prahnuti VodňLact ff7a ○ prahnutie n.: nežli zemrúce od nedostatka vodného…, než by se dlilo v prahnuti žiezi BiblLit Jdt 7,17 (VýklKruml, v usvadlosti BiblPad) in ariditate ♦ p. prahnúti žiezňú (v žiezni) prahnout (trpět) žízní: v žiezni prahnuce BiblOl Jdt 16,13 (byli uvadlí žiezní ~Praž) arescentes in siti; když žiezní horkem prahnuſſe [světec] Frant 27b sitis aestuaret ardore. – Sr. zprahnúti

2. [o člověku ap.] (čím [duševním strádáním]) chřadnout, hynout: větším ohněm v sobě prahnuti bude [závistivé srdce], vida čest a chválu spravedlivú ŠtítMuz 58a se bude stravovat; že by učinil [Bůh], že by tvá duše v tobě prahla PříbrZamP 310b; aby v nich duše mukú věčnú prahla, na něž všecka bieda se obrátí ChelčArc 214a; již teď za to [za hříchy] schnouti a vadnouti budou [lidé] a prahnauti na věky RokPostA 25b (sr. L 21,26). – Sr. schnúti

3. po kom, čím ap. prahnout, bažit, velmi toužit po kom/čem: sbor smiešený…prahnyeſſe žádaje masa BiblOl Nu 11,4 (v. páliti sě 4); flagravit desiderio prahnyeſſe žádostí MamUKA 23b; vítaj, mój milý hosti…, po němž má duše prahla Pís Třeboň, SA A 7,155a — elipsa neurč. předm.: anť [lid] pracuje, prahne, stará se RokJanK 204b