1. (čí) praděd, otec jednoho z prarodičů, zvl. děda z otcovy strany: pradieda Abrahamova ComestC 32b proavi; atavus dicito pradyed, sed pronepos pravnuk KlarBohF 518 (De progenie); jim [českým králům]…i jich dědóm, pradyedom i prapradědóm PulkB 187; každý má čtyři pradyedy a tolikéž prabab ŠtítKlem 39a; pater autem awi dicitur proawus pradied UK I F 22,188a (Příbuz. názvy); otec od děda a děd od pradieda PasKal E19a; za vašich dědóv a pradědóv ArchČ 21,395 (1475); skrze ciesaře Sigmunda…, předka a praděda našeho [tj. krále Vladislava] milého t. 5,424 (1485)

2. (čí) předek, příslušník téže rodiny n. téhož rodu v minulosti: tu byl pradied Samuelóv ComestC 141b proavus; podlé ustavenie Břecislavova, někdajšieho pradyeda jeho [Oldřichova] PulkB 87; aby znamenal [p. Oldřich]…, což naši prodědové a předkové té koruně dobrého ukázali ListářRožmb 2,68 (1440); Bořek slóve, protože pradied některý z boku mateře byl vyřezaný ŽídSpráv 257 ║ tvoji [tj. Bořivojovi] pradiedowe slovutně se zmohú, neb jest to…prorokováno PasTisk G23a (prasčědie ~MuzA, pradědie ~Kal) rod („pradědie“)

3. (čí [příbuzných]) praotec, zakladatel rodu: to svatý Matúš jako by počal od pradieda [tj. Adama] RokLukA 96b; jich [Vítkovců] praděd Vítek slovieše Pís VýbMat 2,439