pršěti, -šu, -ší ipf.; sr. prchnúti
1. [o hromadném subjektu] (odkud) padat, sypat se; [o listech ap.] opadávat: běda…květu…, jenž prſſy BiblDrážď Is 28,1 (padajíciemu ~Pad) decidenti; jejžto jako prach přěd větrem prſſy [roucho] PasMuzA 616 (fig.); před mým [pilníku] zubem ocel srší, když z nie jako múka mělná prſſi [tj. okuje] BawEzop 2571; anť jim [pohanům] obr dává rány…, anoť s nich helmové prſſie BawArn 5171; na němž [štěpu] sě jedno listie rodí a jiné prſſy BiblOl Sir 14,19 (spadují ~Pad) deicit; ot ran jeho črvie prſſie BřezSnářM 64b; snieh prſſij zhusta KancVyš 5b, pod. LyrVil 82; dub, z něhožto listí prſſij TovHád 29a; krúpy prſſeli veliké LetKřižA 305; modlitbu se modlil [Eliáš], aby neprſſal déšť na zemi BiblPraž Ja 5,17 (nedščilo ~Drážď, déšť nešel ~Pad; synekd. subjektu) non plueret; písmo s listuov počíná prſſeti z příčiny…zlého černidla PrávJihlA 148a mizet ║ z úst jeho [muže] prſſeli jiskry ohnivé TkadlB 81a sršely; prſſaly mu [Josefovi] slzy BiblPraž Gn 43,30 (z očí běžiechu ~Ol, z očí letiechu ~Lit, vyražováchu sě ~Pad) erumpebant kanuly
2. [o vlasech, zubech ap.] (z čeho) padat, vypadávat: pakli kto uzří, ano prſſye vlasy z jeho brady BřezSnářM 45a; komu vlasy prſſie LékVodň 272a; pakli příde [člověk] k věku starému…, zuby prſie HusDcerkaH 215b; na vlasy, kteříž prſſegi LékSalP 375a ○ pršěnie n.: pakli vlasy budú pršěti, vedlé váhy prſſenye ubude vojska jeho [králova] BřezSnářM 45b; o prſſeni srsti s obočie LékRhaz 5; o moli neb prſſeni vlasóv LékSalM 203 de alopicia
3. [o hromadném živém subjektu] (přěd kým/čím [hrozivým ap.], kam) prchat, utíkat: jadyž šel [obr], tady pirſie přěd ním běhal preč ľud AlxBud 170; sedláciť přěde mnú sršie i také slepice prſſie PodkU 336 rozprchávají se; prſſie lidé k svým věcem vlastním RokJanB 305a (expr.)