1. [o prameni vody] (odkud, kde) prýštiti, tryskat, pramenit, vyvěrat: pryſſti z té [hory] studnice, kterážto…rozličného kořenie chut má CestMandA 195a (pryſſti se ~C); vody bývají pramenné, ješto se mnohokrát tu prýſſtie v rybníce tajně RokJanB 55a; studnice pryſſtila se z země BiblPraž Gn 2,6 (vzplýváše ~Ol, vzcházieše ~Pad) ascendebat ║ ta [moč] znamenává…, ač mnoho pien má, nemoc v prsech, a že przyſtie súchotiny na životě LékMuz 10a šíří se, bují — relig. (fig. o vznikání víry, naděje ap.): kdež zajde pravá viera, hned se z nie prayſſtí naděje RokJanK 325b; ta voda, ta milost ducha svatého bude jednati v té duši, aby se pryſſtila k životu věčnému vzhuoru RokJanB 45b; žádosti zlé, chlipné pryſſty se z těla RokPostB 244 ○ prýščúcí (sě) adj.: bude v něm [věřícím] studnice prayſſcżycye se vody do života věčného JakZjev 203a (J 4,14 salientis: tekúcí EvOl, skočijície ~Beneš, skočície BiblPad, jižto skotčí EvPraž, skačijície ~Zimn, skačície BiblLit, ješto skáče ~Praž, vzpručné ~Ol); ta voda živá bude [tj. Duch sv.] v něm pryſſtíczíe aneb skáčící u věčný život RokJanB 45b

2. [o vodě] kam [vzhůru] prudce stoupat: čím dále v řěku brdieše [Christoforus], tiem sě vždy voda výše pryſczila PasMuzA 360; hořějšie [strana Jordánu] stála rostúc a pryſſtyecz sě vzhóru ŠtítSvátA 178a