1. prázdno, volno, volný čas; „po/u prázdni“ ve volném čase: sobotné prazdny následujě BiblDrážď Ez 21,23 (prázdnost ~Ol, uprázdněnie ~Lit); kněstvo sacerdocium, prazden ocium KlarGlosA 1046 (De hominibus spiritualibus; prázdnost ~G); netolik v prazdni, ale i v neprázdni máme naň [Boha] vzpomínati ŠtítVyš 38a; nemámť tej prazdny, bychť mohl s tebú dlúho býti ŠtítBarlB 73 non vacat mihi, pod. ArchČ 2,519 (1413); per vacuitatem po (pro rkp) prazdny, vulgaris habet po neužitečnosti VýklKruml 120b (Sap 13,13: v. neužitečnost 1); s vámi se pány jakožto s přátely našemi dobrémi po prázdni abychme rozmluvili ListářRožmb 3,55 (1455). – Sr. pokoj 1, prázdno 2

2. nečinnost, zahálka, zahálení: pýcha a hojnost vína a chleba a prazden LyraMat 71b; aby ani z rozkoši a z prazdny bujalo [tělo] smilně ŠtítVyš 16a de nimio otio, pod. ŠtítKlem 45b; nekochala sě také u prazdny svatá Alžběta podlé obyčeje žen velikých a rozkošných ŠtítAlžb 468a. – Sr. nedělánie 1

3. marnost, pošetilost (jako vlastnost): prazden lidská nalezla jě [modly] na okolcě zemském BiblDrážď Sap 14,14 (v. neužitečnost 2) supervacuitas ║ ľudé myslili sú prazdnye ŽaltWittb 2,1 (věci prázdné BiblDrážď, daremné věci ~Praž, prázdné ~Ol, ješitné ŽaltPod, marnosti ~Klem, jěšitnosti ~Kap) inania tj. na pošetilé věci