1. čeho [pokrmu, majetku, hodnoty] (komu „k požívaňú“) poskytnout, dát k užívání co; [pokrm] dát k požívání: že sem zapomněl rukavice vzieti…Kažte mi rukavice pożiċiti! DalL 32,40 (příd. 19); pokrm masa člověku pogiczen jest inhed po potopě ComestC 16a (pogczen ~S) concessus est; ti z Ejipta puoyczzili Židóm rúcha a rozličných klenotóv,…což oni jim pogiczzili, to jsú oni vše pobrali s sebú MartKronA 15a; onoho haléřě [daného za života] móžeš poyċiti HusSvátA 464a (v. on II/3); všeliká věc dobrá, ta se štědře jiným puoycżiewa PasKal C19a. – Sr. poskýsti 3

2. [o vrchnosti] čeho, co [právo, statek ap.] (komu/čemu k čemu [manství ap.]) udělit, propůjčit, ze své moci postoupit co: bydli v zemi, ješto mu poycziena za Jordánem ComestC 284a concessa…fuerat; dále pójčujem a dáváme jim [měšťanům konvent kláštera] tuto milost CJM 4/1,167 (1378); tobě dávaji všěcky vzatky, ješto sú tobě pogiczili králi přede mnú BiblOl 1 Mach 15,5 (sú…puogċili ~Lit, sú otpustili ~Pad) remiserunt; ktož by tak dávali, poiczely anebo převodili dědictvie MajCarA 66; moc všelikakú…pánóm našim…takovúž dáváme a jie poyczugem t. 78; abychme jemu to jisté zbožie ku pravému manství dali a pojštěli ArchČ 6,29 (1414); jim i jich městu…královo právo dáti a puojčiti ListářRožmb 1,4 (1418); bratru svému Moravskú zemi ku panování požicžil [Karel] SilvKron 37a; zatykač [tj. zatýkací list]…jest úřadu jeho puogcżen VšehB 15a; to jsem já…dětem jeho toho zbožie…podal a puojčil a mocí úřadu mého puojčuji a podávám manským právem ArchČ 15,356 (1482) ║ údóv…ke jhřě nesličně a k skokóm nemámy pogyczety MatHom 240 dopouštět, aby se věnovaly hře; kteréžto [náležitosti] v té mieře aneb s té strany štole dědičné jsú poyczeny PrávHorM 26b k ní patří — relig. (o Bohu): pozicz nám času živubytie a dobřěčiněnie ŽaltKlem 152b; z moci, kterúžto pozziczzywa buoh EvOl 144b (1 P 4,11: přidává BiblOl, dodává ~Praž) administrat; kakž sě sbožným dušiem rozličně duch svatý poziczie KristA 112a; jenž [Bůh] si…Mojžiešovi…mnohé vítězstvie poyczyl ŘádKorA 42a tribuisti; na malú chvíli pozzyczzeno jest milosrdenstvie BiblOl Sap 6,7 (poyċíewa sě ~Pad, okázáno bude ~Praž) conceditur; nepozyczyl bóh ižádnému úst k mluvení AlbRájA 29b (nepoyczyl ~C); jenž mu jich [darů] buoh poiczzil AlbRájK 159 (pogyczyl ~A, poziczil ~B); moc, jenž jest hvězdám i všemu stvoření poyczil [Stvořitel] TrojK 111a; statek, kterýž mi jest na tomto světě pójčen od pána boha ListářPlz 1,327 (1430); chod poyczen jest kulhavému HymnUKA 97a; jimž [králům] buoh puogčil jest, aby kralovali ChelčSíť 115b; Puoyczuge [Bůh lidem] zbožie ku požívaní RokJanB 330b. – Sr. podati 6, poručiti 2

3. pf. čeho [děj] komu/čemu přenechat co („poručiti“ 5): aniž měj pochybenie, kterak spálené tělo…vstane, než poiċ toho moci boží HusVýklB 23b; aby s oněmi [pány]…údové jednoho těla počítáni byli, toho pohanóm pogczme (přeps. z -nye) ChelčLid 100a (v. potlačiti 3)

4. čeho [abstr. žádoucího] poskytnout: (A) komu ap. dát co; (B) čemu dodat co: — A: jeden jakžto druhý jakož vzal milost, jeden v druhého tu pozziczegicze EvOl 144b (1 P 4,10: přisluhujíce BiblOl, posluhujte ~Praž) administrantes; otěž každého žida, jemuž měl by viece poyczity viery ProlBiblL 150a (HierGal: poyċeti BiblLit, viece věřiti ~Pad) accomodare; jenž [sv. Petr] jest nechtěl na penězích poyċiti moci Šimonovi HusSvatokup 135a, pod. HusPostH 71b; pogcz [Panno Maria] pyšným svaté pokory KancVyš 138b; prestare pozczeti SlovOstřS 144; křesťané mají beze všeho puožitku…poslúženie poycźowati ProkArs 194a prokazovat úsluhy ║ jemuž [Bohu] jest puogċeno opatřiti hvězdy nebeské bez počtu JakZjev 232b je dáno — B: hospodine,…poyczyl si kráse méj síly ŽaltPod 29,8 (přidal si ~Wittb, dal si ~Klem, popřél si BiblLit) praestitisti; poyczuge [Hus] kniežatóm a rytieřóm bojóv tomu přikázaní „nezabieš“ ChelčPař 155a; všem tělóm lidským poyczuge [alchymie] zdraví AlchLull 1; skutek síry, kteréhož ona má poycziti té amalgamě t. 103 ║ čas jest, poycz skutku slóv BřezSnářM 17b působením slov podpoř svůj skutek

5. čeho, co, koho [potřebného ap.] (komu k čemu) půjčit, zapůjčit, dát na určitou dobu do užívání co n. k dispozici koho (s předpokladem vrácení); fig. [srdce] komu/čemu nechat na čas ovládnout: poycz mi trého chleba, nebo mi přietel přišel jest EvRajhr 118b (L 11,5: pogycz ~Beneš, pozycz ~Seit) commoda; koně pozyczil [žalobce komorníkovi] RožmbA 34; já jemu pozycy dvú svú úředníkú PasMuzA 282 concederet; nesmyslná žena pozyczye tomu čarodějníku tak drahé rúchy, jiešto viec zasě mieti nebude t. 301 (puoycżuge ~Kal) tribuis; svých [přátel] poyczowati proti vám SolfA 77a; aby mi koní k žádným bezprávným pojezdám nepójčeli CJM 4/1,312 (1414); toť mi ještě vše někto dobrý pójčévá ArchČ 11,252 (1450); aby něco jiezdných pójčěli ListářRožmb 4,192 (1450); nepuycžyl ani prodal jeho [syna svého Bůh], ale dal darmo z milosti k jich mnohých užitkům ChelčPost 150b; který člověk druhému poyczy neb založí koně, šaty Žilin 129a ley het; že sem jemu puojščila a svěřila křížka zlatého Půh 4,535 (1466); nám jich [děl] k naší potřebnosti pojičil ArchČ 6,202 (1484); v. též oplatiti 1 — fig.: všelikým řěčem…nepogyczey srdcě svého BiblOl Eccl 7,22 (nepřikládaj ~Lit, nepřičíněj ~Pad) ne accommodes; máme srdcí svých ostřiehati, abychom nedali jich ani pogiczili nepřieteli ŠtítMuz 127b

6. čeho, co [obnos] (komu ap. k čemu na/v co [úrok, zástavu]) půjčit (co), poskytnout půjčku (čeho); „p. na lichvu“ ap. půjčit na úrok („nalichviti“2): jenž mu [opatovi] bieše puogczil̇ toho šiliňka OtcB 84a (v. oplatiti 1) mutuaverat; aby jim [příchozím penězoměnci] na základ neb na rukojmí peněz poyczyly ComestC 319a (poyczeli ~K) mutuam…darent pecuniam; Nepoyczyſs bratru tvému na lichvu peněz tvých BiblOl Dt 23,19 (nepożiċiṡ ~Lit, nebudeš poyceti ~Pad, nedáš ~Praž) non foenerabis; lichvu platie světu za tu požičku, ješto j jim [mocným svět] pozyczyl ŠtítVyš 36a (v obr.); mně jest slíbil požíčiti peněz 80 sexag. na zástavu Půh 1,250 (1407); že jsem…peněz hotových jemu pojičíval t. 2,315 (1414); Matěj…pójžičel Rackovi…devadesát kop gr. t. 3,103 (1436); které [peníze] sem JMti k velikým jeho potřebám požičel ArchČ 2,425 (1448); v núzi jej opúští, nepuogcžie, nepomuož ChelčPost 182a; peněz svých pójčiti k zpravení mýta ArchČ 21,384 (1474); Karkoš byl puojčil k obci 200 kop gr. ListářPlz 2,207 (1480); deset zl., kterýchž mu jest puojčil v úrok Půh 6,215 (1482); já sem pójčoval těch peněz z statku společnieho ArchČ 26,323 (1495) — s elipsou všeob. předmětu: celý den slituje sě a pozyczyge [spravedlivý] ŽaltWittb 36,26 (poziczie ~Kap, pożiċi BiblLit, poyċiewa ~Pad, puoċżuge ~Praž) commodat, pod. t. 111,5; na lichvu nepozzyczzy a viece nevezme EvOl 110a (Ez 18,8: nepogicżi BiblOl, nepoycili ~Lit); pozziczzywaite, nic sě odtud nenadějíce t. 299b (L 6,35: pozyczieyte BiblDrážď, nepogiczeyte ~Ol, poyċegte ~Pad, poycżugte ~Praž) mutuum date; pro lichvu lidé zlí pogyczegy ŠtítKlem 142b; nižádný z Soběslavě nemá pójčeti na ižádnú věc ListářRožmb 4,450 (1438); čím veselejší jest ten, ktož platí, nežli ten, ktož poyczuge AlbnCtnostA 83b ║ pomalu pugcugic [pikharti] svých falešných artikulóv BechNeub 104b podstrkujíc (pod. pf. t. 103b)

7. čeho [děje], s inf., s větou obsah. komu dovolit, dopřát, umožnit co: pušč nás [duchy] u vepřě…! A inhed jim pozyczy toho Ježíš BiblDrážď Mc 5,13 (poyczzel EvOl, pogiczzi BiblOl, poyċi ~Lit, dopustil ~Praž) concessit; Pozyczeno jest diáblu někdy pravdu mluviti MatHom 94; Pozyczygie jim [Židům Ježíš], aby rozličnými divy poznali jeho moc t. 182, pod. pf. ŘádKorA 39a; poyczeno jest lidem maso jiesti BřezSvět 7a; ktož učinil jest, co mu jest zapověděno, ujmi sobě toho, co mu jest poicżeno HusPostH 43a; jediné dobrým milosti poyciece v jedení těch znamení ChelčBisk 35b; skutek boží činí [kněz] tak, jakož jemu buoh puoyċi ChelčArc 28b; mistróm lehké tresktánie jest puogczeno PrávJihlA 44b ║ Pogyczege jim [ďáblům Kristus] prosby jich LyraMat 60b dopřávaje jim vyplnění prosby; než král Priamus nerad k tomu svoli, což sú Eneáš a Antenor lstivými úklady pogiczili TrojL 156a připustili; [žádal] aby jemu Kassandru…dali za odplatu jeho práce; a oni jemu pogicżichu TrojTB 204a vyhověli (pod. Pror Jr 13,14). – Sr. otpustiti 3

8. čeho [nenáležitého ap.] (komu) připustit, uznat za možné n. pravdivé co: nechať toho [ďábelského prorokování] zajisté málo puogczij OtcB 187a (poycżym ~C, pozyczy ~E); pakli však dolíčenie poziczilo by toho, že by on menší slávu v nebesiech jměl JeronM 42a; ktož ponutí, ten činí úřad přikazatele…, vece Belial: Tohoť puoyczugi BelB 71b; ona [pohanka] Kristovy řeči [o psech pohanech] poicziwẛi, přidala jest, že psi mají drobty jiesti HusPostH 45b; toho puogcžime cierkvi římské ChelčSíť 80a; Poyczugi toho, že cierkev svatá má dva meče ChelčPař 154b; tato řeč „Chléb se obracuje v krev“ nemá poyczena býti KorMan 76a ║ musilo by z otporu jich [protivníků] puoyczeno býti, že na večeři poslední apoštolé měli přijímati pod jednú zpuosobú KorTrak k6a vyvozeno (pod. t. p5b)

9. ipf. čeho [odmítaného] komu/čemu přiznávat, připisovat, uznávat za vlastní co: proti tomu ty mnohé dóvody činíš, nepoyċuge takového duchovenstvie tělu Kristovu ChelčBisk 5b, pod. t. 6a; proč sobě toho za cnost pogieċite, což v jiných za blud potupujete t. 28b pokládáte ║ všudy svátost vidomú nazývají chléb a víno, jakož i rozom i smyslové toho poyċugi ChelčBisk 63a dosvědčují. Jen u Chelč