pošva, -y f., gen. pl. pošev
ojed. v pl. pochva („nožnicě“ 1): calosa possva KlarGlosA 2162 (De armis); obrať svůj meč v Poſſwu HusSvátTN 157a (Mt 26,52: v nožnice BiblLit); dolon poſſwa SlovOstřS 74 (schwert scheide DiefGlos 189); ani spolu do jedné poſſwy kdy…vcházeli [„mečové“] TovHád 79a (v obr.); poſſwa na šavli CestKabK 30b; nákončie od těch poſſew maji oni [bojovníci při turnaji] pryč odlámati PrávSasE 121a von den swertscheiden; s mečem v pošvách NaučBrn 76 (v. poskočiti 2); v. též nožnicě 1 ║ šlechta jde po meči, a ne po poſſwie ŽídSpráv 70 po přeslici, tj. v ženské linii
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pošva, pochva f. pochva, pouzdro na ochranu čepele zbraní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.