1. (co, že…) komu/čemu ap. (kam [do ucha]) pošeptat, šeptem sdělit: mistr jemu [býkovi] v ucho poſepta LegJiřB 168 zašeptal; mezi sobú poſeptachu a řkúc… PasMuzA 122 in aure dixerunt; já mu božie jména v ucho poſſepczi MartKronA 109b; poſſeptala mi, že… TrojK 97b submissa voce; vnukl mu [Kainovi] opět diábel v mysl a jako poſſeptal jemu a řka… SolfA 130a; to když k uchu poẛepce [hříšník] knězi ChelčOl 313a šeptem vyzná, pod. AlbRájA 54b; komorník poſſepcze králi neb hajtmanu, kterému pánu má kázati TovačA 40b; v. též nahlas 1 ○ pošeptaný adj.: slova skrytě a tajně v srdci poſſeptana ŠtítSvátA 177a ║ vzdvihne [Bůh] znamenie v národiech daleko a poẛepce k němu z končin země BiblPad Is 5,26 (bude šeptati Pror) sibilabit tlumeným hlasem na něho zavolá; lid…poſſepce páteřóv a zpievanie poslyší RokJanB 131b zašeptá několik otčenášů

2. expr. (komu [knězi]) šeptem vyznat hříchy (zvl. ledabyle při ušní zpovědi): kněžie falešní…hřiešníka…i rozhřešie, když jedno poſſepce RokJanB 182b; my jediné knězi poſſepcycz, tošť dosti RokLukA 150b; pokropiti, políbiti, poſſeptati knězi – toť křesťanstvo! RokMakMuz 296a; jedne navykli teď k vánociem a k velice noci poſſeptati RokPostA 84a; ty knězi poſſepczeſſ TovHád 123b (v. povrčěti)

3. komu/čemu pošeptat pokyn, dát znamení tichým zvukem: poſepcze hospodin múšě…, i přijdú Pror Is 7,18 sibilabit; Poſſepczy jim, a shromáždím je BiblPraž Zch 10,8 (zahvíždi ~Lit)