1. koho/co, čeho (čím, v čem) uctít koho/co (něčím), prokázat úctu (čest) komu/čemu („oslaviti“ 3): zprošču tě, i poczſtyſſ mě ŽaltWittb 49,15 (uctíš ~Klem, vzectíš ~Kap, ctíti budeš BiblPad) honorificabis; ctím otce mého, ale vy ste mne nepocztyly EvRajhr 114b (J 8,49: nectili ste ~Beneš, neuctili ste ~Zimn) inhonorastis; přieznivě pocztyw [sv. Pavla], přěpustil jemu BiblDrážď A 27,3 humane…tractans; aby…svatý den sobotní pocztil BiblMuzSZ 2 Mach 15,2 (daj čest ~Pad, vzdal čest ~Praž) honorem tribue oslavil; dobrota pocztyena buď, zloba všudy ovšem pohaněna JeronM 10a; poczti tváři staré BiblOl Lv 19,32 (cti ~Pad) honora; boha pocztichu t. Mc 2,12 (ctiechu ~Lit, blahoslavichu ~Drážď, chválili ~Praž, pocztili…slavili VýklKruml); co jest člověk, že jej veličíš a pocztyewaſſ jeho Aug 119b; pocztij Kristus svých vítězóv…mnohú poctí ŠtítSvátA 91a; dnové spasitedlní…takovými nehodnostmi pocztieni PrávHorM 51b; aby ve všech věcech pocten byl buoh skrze Jezu Krista AktaBratr 1,186b ○ počščievanie n.: ty vieš…poczſcziewanye mé ŽaltKap 68,20 (poctěnie ~Pod, učščenie ~Wittb) reverentiam ║ snad jeho pocztie, ež mój syn jest KristA 72a (sr. L 20,13) budou mít ohled

2. pf. koho (i gen.) [příchozího ap.] (čím) poctít, uctivě pozdravit koho, vzdát poctu komu: aby ho [sv. Václava] nikte povstáním nepocztyl PasMuzA 516 non honorare; běže proti nim [andělům Lot] a poczti jich ComestC 27b adoravit; pade před nohy jeho a poczti ho tělem ComestK 258a; že sem sě jim poklonil a je pocztyl ŠtítBarlB 24; purgmistr jmá jich [příchozích] tiem pocztiti PrávPražA 248; on jeho [syna otec] radostně počztil a mile přijal ChelčKap 44a

3. koho (i gen.), co čím [hodnotným] obdarovat, uctít; [jídlem ap.] pohostit: dary svými nás poctichu OtcB 33b; kadidlem a myrrú jeho [dítěte] pocztychu ModlLeg 46b; když odkud přišel, že jie [manželky] dárky pocztiewal ŠtítAlžb 458a; pakli kto poczti vínem kterého sedláka Svár 67; otec pocztil syna ztraceného takovými hody ChelčPost 63b; poctiti máš Pána z statku svého a s lačným rozděliti chléb tvój AlbnCtnostA 79b; nás jím [svatojiřským úrokem] poctíti ArchČ 10,297 (1487); od věřících Krista všelijak poctěn [kostel] t. 8,525 (1500)

4. koho/co, čeho (čím ap.) vyznamenat, vyvýšit, mimořádně poctít, povznést ke slávě n. vážnosti; relig. „oslaviti“ (2): jeden z lechkého řádu otrhaný na voze podlé něho [Krista] byl poczṫyen GestaB 13a; bude pocztiena [žena] a syna porodí BřezSnářM 77b clarificabitur — relig.: pakli mi kto slúžiti bude, poczti jeho otec mój KristA 75b (J 12,26: uctí BiblDrážď); má býti poczteno [město Betlém] narozením nového kniežete MatHom 22 honorari; bóh s řečí poctil jest ho [člověka] nad hovado HusVýklB 90b povznesl; na tom súdu jedněch poctil [Bůh], řka: Poďte, požehnaní RokJanB 63b; přirozenie lidského poctil [Bůh] a okráslil je RokJanK 219a