povzvésti, -vedu, -vede pf., pozd. též pozv- pozvésti; k vzvésti
1. čeho, co, koho pozvednout, pozdvihnout; [tvář, oči] obrátit vzhůru: dá [Bůh] ciesařstvo králi svému a powzwede roh krista svého BiblDrážď 1 Rg 2,10 (pozwede ~Pad, vyzdvihneť ~Praž; v obr.) sublimabit; powzwed své kopie Abner BiblOl 2 Rg 2,23 (obrátiv ~Pad); hlavy jeho [Holofernovy Judit] powzuede BiblOl Jdt 13,9; když ten mladec powzwedl tváři své BiblLit 2 Esd 4,58 (vzdvih ~Ol, pozdvihl ~Praž) elevans; tak jeho [postřeleného] pozwedli nahoru a v ty časy šíp…vyskočil z něho zadkem LékFrantC 176a nadzvedli; svatý Petr…svých očí pozwed PasKal C9a (vzvedl ~MuzA, zdvihl ~Tisk) ║ kto powzuede Jakuba, neb malitký jest? BiblOl Am 7,2 (vzbudí ~Pad; fig.) suscitabit podpoří; powzwedl jest jemu [Adadovi] hospodin protivníka BiblOl 3 Rg 11,23 (zbudil jest ~Pad) dal povstat (sr. povzvésti sě)
2. čeho, co [hlas] proti komu pozvednout, zvýšit na koho („povýšiti“ 7): proti komu s powzwedl hlasu svého BiblOl 4 Rg 19,22 (povzdvihl ~Lit, povýšil ~Pad) exaltasti ║ to oni když uslyšěchu, všickni jednostajně pozwedli hlasy své k bohu a řkúc BiblLitTřeb L2, A 4,24 (povzdvihli ~Ol) levaverunt začali mluvit (sr. povzdvihnúti 1)
3. co povznést, zvelebit, uvést do lepšího stavu: pustá miesta jeho [Judska] powzwedu Pror Is 44,26 (vzbudím BiblLit) suscitabo Sr. povzdvihnúti