povztáhnúti, -táhnu, -tiehne pf. (ipf. povztahovati, -uju, -uje), pozd. též poz- poztáhnúti, poztahovati; k vztáhnúti
1. čeho [koně] (jak [málo]) přitažením (uzdy) pozdržet, zadržet v pohybu: král kopie dosáhna, malečko ořě powſtahna AlxV 474; vešken svój duch vynosí blázen, ale múdrý powztahuge a zachovává ku posledku BiblOl Pr 29,11 (vzdrží se ~Lit, vzdržuje ~Pad, prodlévá ~Praž; fig.) differt
2. pf. čím [řečí] pozdržet co v sobě, posečkat s čím: by lidé měli tu vieru, viem, že by poztahli tú řeči, jenž řiekají RokJanB 264b; aby se túto vaší odpovědí povztáhlo, až bychom porozuměli, k čemu se král JMt má ArchČ 10,97 (1500; neos. pas.)