povinný | StčS | MSS |

povinný adj.; k vina

1. povinen býti (čím [skutkem, škodou] ap. komu) být vinen (čím), nést vinu (za co vůči komu): falešný zajisté svědek třem osobám jest powinen, t. škodlivý: najprvé bohu…, druhé súdci…a poslednie nevinnému PrávHorM 46a (obviněn ~S) obnoxius; jej [našeho člověka] k spravedlivému držeti chcem a toho, byl li by v čem povinen, nad ním pomstíti ListářRožmb 4,251 (1450); v práviech stojí psáno, že powinen bývá, kto se v tu věc, která naň neslušie, plete AlbnCtnostA 1b; kto by ubil služebníka…holí…, hřiechem powinen bude BiblPraž Ex 21,20 (vinen ~Ol) reus erit; ten jim těmi škodami powinen bude pro neoznámenie ZřízVlad n6a obligabitur; co by jim [sirotkům] bylo ztraceno, že tím povinen býti nechce [„hauptman“] Půh 5,4 (1475) ║ sám se zavedeš [tj. neposlušností] a lékař tebú nic powynen nebude LékChir 8a nebude mít vinu na tvém stavu

2. podřízený někomu; „povinen býti“ k čemu, čeho [soudu] podléhat, být poddán čemu: pakli kto zabie, bude powinen k súdu BiblDrážď Mt 5,21 (pouinen bude otsúzenie ~Ol, vinen EvSeit, hoden BiblLit) reus erit; by…ke mně se zavázal, nebť chci mieti tě powinna tak jakožto vlastnieho syna BawArn 756

3. povinen býti (komu) mít povinnost (vůči komu): (A) (čím, čeho, k čemu, v čem, s inf. ap.) být povinen něčím (komu), být zavázán (k čemu, s inf.); s inf. muset; (B) čím, čeho, v čem [dluhu] ap. dlužit co, být dlužen, být zavázán jako dlužník čím: A: pakliť co uškodil tobě neb powinen v čem, to mně poruč BiblDrážď Phm 18 (zavinil ~Ol, dlužen jest ~Lit) debet; jímžto jsme powynny bohu, to bohu dajme PasMuzA 498 (sr. Mt 22,21), pod. AlbRájA 58a; ktožkolivěk přisěže na daru…, powynen jest BiblOl Mt 23,18 (dlužen jest ~Drážď, má dáti EvOl), pod. ArchČ 10,31 (1479); k tomu [pohrdání majetkem] jest powyn<en> každý křěsťan ŠtítVyš 66a; jemuž [Kristu] sem powynnyeyſſi viece nežli světu GestaB 2a; král powinen bude slovo od slova učiniti MajCarA 22 teneatur; mní, by nebyli powinni polepšiti HusSvatokup 173a; což povinni jste, navraťte jemu [Bohu] za hřiech BiblPad 1 Rg 6,3 (na vy slušie ~Ol); těmi robotami bude nám i našim budúcím povinen ListářRožmb 1,5 (1418); jste nám toho povinni jakožto pánu svému ArchČ 3,226 (1421); když jsi čím vinen, nejsi toho powinen každému praviti na se RokPostB 495t; podlé povinnosti tej, kterúž zemi powinni jste TovačA 2b; jakož sme sobě i všem obyvateluom toho povinni ArchČ 7,261 (1465); takéž ste nám tím zase povinni naše dobré jednati t. 6,47 (1470); s robotami potad, pokadž jsú lidé povinni,…k manství prodal [hrad] t. 9,362 (1493) — v pleon. konstrukci: tehdá mají a povinni budú [věřitelé]…je kvitovati ArchČ 26,303 (1460); týchž zpraviti nemá ani povinen jest t. 5,524 (1474); každá strana dosti učiniti má a povinna bude t. 18,21 (1498) — B: jáz navráti, že nepoviem tobě, že s ty powynen mně BiblDrážď Phm 19 (zavázán ~Praž) debes; ktož nenavrátí dluhu, jemuž jest powinen GuallCtnostK 198; že by mu kterým dluhem powynen byl MajCarA 85 obligatum, pod. ArchČ 18,326 (1462); jestli že by jemu kto co spravedlivě byli povinni ArchČ 5,271 (1456); urozeným pánóm…dluhu pravého a spravedlivého dlužni a povinni jsme tři sta kop grošóv t. 9,309 (1459; pleon.); odepsal jsi [ve věci propadlé záruky] zase, že jemu nic povinen nejsi t. 8,77 (1472); jsú mi v dluziech těchto povinni t. 26,29 (1474)

4. [o chování ap.] povinný, jsoucí povinností: vy sami odřezali jste se a vystúpili z powinneho poslušenstvie ustanovenie božieho KorMan 2b; modlitba má za Tvú Milost vždy povinná ArchČ 6,111 (1467; v pozdravné formuli); JJti se vším povinným poslušenstvím a možnú pomocí přistrojen býti slibuje t. 7,348 (1468); tím povinnější přátelství t. 5,384 (1478) ║ co…upřiemého die [Cicero], druhé co powinneho této věci, kterúž chceš učiniti, totiž pomstě AlbnCtnostA 47b nezbytného k této věci

5. [o platu, dluhu ap.] komu (s inf.) povinně náležející (jako pohledávka): kúpil byl chmelnici…pod týž úrok a plat jeptiškám…platiti povinný ArchČ 26,13 (1452); aby na místě desátku pánovi povinného složili jemu 1500 zl. uh. t. 6,521 (1488) — jur.: chtiece jemu…za dluhy jemu povinné jistotu učiniti ArchČ 9,321 (1463); z dluhuov mně povinných…odkazuji TeigeMíst 1,165 (1479) ║ dáváme [my rukojmí] jim věřitelóm…právo ty jisté penieze aneb zlaté tehdáž povinné vzieti DluhRožmb 2 (1457) tehdy splatné

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


povinný adj. (komu, čemu) povinný; býti povinen povinen, zavázán; býti povinen k čemu, čeho být postižen čím: každý bude povinen k súdu; býti povinen komu, čemu škodit komu, poškozovat koho, být vinen
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).