1. zvýšený, učiněný vyšším: jestliže by keré vytopení rybníky kerými se stalo…pro povýšenú hráz ArchČ 16,153 (1464)

2. (nad co) vyvýšený: (A) [o místě ap.] umístěný výše, vyčnívající nad něčím okolním; (B) [o osobě ap.] pozdvižený do výše: — A: za starostu tu najprvé na poctivém a powiſſenem stolu posadili [sv. Petra] PasMuzA 152 sublimatus; bieše stolice…, nad ní lavice sedmý loket powyſſena AlexPovA 80a; stól powyſſeny MladHusA 161a (v. někaký 1) in sublime suberecta; vstúpiv [kazatel] na miesto powýſſeňeẏſſij KorPosA 105b; aby…byl [studovaný syn] jako slunce mezi menšími hvězdami powyſſeny ŽídSpráv 19 — B: jako had měděný od Mojžieše na púšti udělaný a powyſſeny VýklŠal 104a exaltatus — relig.: ó slavná paní powyſſena nad nebesa HymnUKA 89b excelsa; excellsior vyšší vel powyſſenieyſſi VýklKruml 322a (Hb 7,26: vyšší nad nebesa učiněn EvOl) ║ že jest vstal [Kristus] v slávě života neporušeného, již powyſſeneho nad moc lidskú ChelčPost 119b překračujícího moc. – Sr. obvýšený

3. jiným nadřazený: (A) [o člověku] (nad koho, mezi kým čím) zaujímající vysoké postavení; (B) [o stavu, úřadu] vysoký, významný: — A: powyſſenyegy jest [Jan Křtitel] než proroci i patriarchy PasMuzA 277; ó, přěduostojného divu powyſſeni biskupe t. 346 dignissimus; čím kto jest mocnější a powyſſenieyſſi, tiem sě spieše…zbudí ku protivné řeči TkadlA 2a; vyššieho rodem neb duostojenstvím powyſſenieiſſiho MajCarA 81 (v. pobiediti 3) praeeminentia dignitatis; ač jest byl Nikodém mezi židy naipovyẛenieiẛí v mistrství HusPostH 107a; preditus obdařený vel powyſſeny SlovOstřS 101; skrze…papeže, biskupy, krále, knížata a jiné powyſſene lidi ChelčPost 81a, pod. BřezKron 353; kněz najbohatější a naypowyſſeniegſſij v světě chválú a pýchú ChelčArc 172b; Tobiáše, muže velmi powyſſeneho BiblPraž 2 Mach 3,11 (v. obvýšný 4) eminentis — v titulu v superl.: pánu naypowyſſenieyſſiemv a…najudatnějšiemu Lodovikovi, králi franskému ProlBiblK (1 k Mach) excellentissimo — zpodst.: všech powyſenych i ponížených srdce svú mocí sem potlačila [moudrost] BiblLit Sir 24,11 (vzvýšených ~Drážď); všichni nynější preláti, to jest nad jiné povyẛení v úřadě HusPostH 78b; všecko to [tj. výstřednosti] téměř od powyſſenych béře počátek KorMan 26b ║ povýšenějšího [glejtu] nad obecný ArchČ 3,531 (1445) majícího větší platnost — B: u powiſſenem stavě [kancléřství] svatý život vedl [sv. Tomáš] PasMuzA 71; z řádu powyſſeneho a z velebného duostojenstvie TkadlB 1b; v úřadech powyſſenych ChelčBoj 378b; kteřížto [lidé] stkvějí se powyſſeniegſſy urozeností TovačB 7b

4. povýšený, pyšný: pokorné až do oblakuov pozdvihuje a powyſſenee až do hlubokosti temností stlačuje AlexPovB 257b (zpodst.) sublimes; pro omylnost…těch kněží powiſſenych, falešných prorokuov KancJist 97; Powyſſenych očí nedaj mi, Pane TovHád 103b (Sir 23,5: v. povýšenie 8)

5. [o mysli ap.] povznesený, obrácený k duchovním věcem: nebo s to u powyſſeney svéj svatéj milosti věděl [Bože] PasMuzA 68; ctnosti něteréť sú obecné anebo lidské, druhé sú powyſſene nebo zvelebené LyraMat 31b excellentes; aby mysl byla powyſſena, to jest o bohu myslná HusVýklM 306b (povyšná ~B); svatého a powyſſeneho života VýklŠal 44b

6. (od koho) povznesený ke slávě; [o státu, stavu] slavný („oslav́ený“ 1); relig. „oslav́ený“ (4): protož sě raduj, ó nade všě tváři powyſſenaa Maria PasMuzA 49; požehnané jmě tvé…a povyſſenee po všě věky Pror Dn 3,52 (převýšené BiblPad, vyvýšené ~Praž) superexaltatum; v svém [tj. Kristově]…královstvu powyſſenem ŠtítSvátA 211a; poněvadž je ten stav panenský od boha naypowyſſienieiſſi a najjistější HusManžV 118a; mezi královstvími powyẛena a oslavená královna Budyš 2a sublimis; chléb tělestný a obecný jest powyẛenieyẛi v svém přirození než krt, netopýř a had ChelčBisk 27b; tomuto povýšenému Českému království ArchČ 2,306 (1451) — relig.: tak počščená, powyſſena [P. Maria] HradMar 55b (v. poražený 3); vězte toho Ježíše…tak powyſſeneho, že je poslal Ducha svatého ComestC 350b exaltatum

7. [o hlase] zesílený („obvýšný“ 3): my powyſſenymi hlasy všickni zpieváme KancJist 9; před Královú Mtí… křičel sem povýšeným hlasem ArchČ 10,268 (1456)

8. [o chování, moci] veliký, vyskytující se ve velké míře, zvl. mimořádný: tak ho [tj. Aristotelova] múdrost powyſſena nebude viec polepšena AlxV 358; člověk po vstání z mrtvých bude powyſſenyeyſſye moci, nežli byl za života smrtedlného LyraMat 96a excellentioris; viny také povýšenějšie na svých súdiech berú [vyšší úředníci] CJM 4/1, 317 (1416); kteráž [„písma“] příležie moci císařské neypowyſſenėgſſie i úředníkuom jeho AktaBratr 1,33a svrchované — v titulu: múdří a opatrní a povýšené ctnosti páni milí, službu naši…vzkazujem NaučBrn 10 (1481), pod. t. 37