poviti, -v́ú, -vie pf. (ipf. povíjěti, -ěju, -ie); k víti
1. koho [dítě] (v co) ovinout (čím), zavinout (do čeho): děťátko s země vzdvihši, služebnú pokorú powiwſſy,…Elžbětě přidala [P. Maria] PasMuzA 278 (powiegela KristD 54b) aptavit; ve lněné je [dítě] rúšky powy ModlLeg 135b; v plenky sem pouila [tebe] ŠtítBrigP 84b involvi; třětie [„chovačka“] aby jej [chlapce] powygiela GestaB 88a; mátě powigye HymnUKA 35b aligat; v plenky powygen [Ježíšek] KancVyš 88a; fascinare powyti SlovOstřS 134; v jeslech leže [Ježíšek] a powit v jesličkách RokJanK 219b ○ povitie n.: ouzkost powitij dítěte a hlad popouzí k pláči BechNeub 44a ○ povíjěnie n.: ot nie [matky] přijímaje pokrm, powygenye KancJist 78 ○ povitý adj.: mládence naleznete v plenkách powyteho KancJist 78 (sr. L 2,12: v. obaľený 2) ║ jako mátě dítě…plenkami oděje, obvine, aby mu teplo bylo, a powigij je tkanicí BechNeub 40b obtáčí, ovazuje (pod. VodňLact bb1a). – Sr. obinúti 1, plenčiti
2. pf. koho [novorozeně] povít, porodit, porodem přivést na svět: počneš dceru a tu powyeſſ ModlLeg 42a; k roku powy dceru Anna t. 42a; počneš syna i powyeſſ a jemu jmě Ihesus povieš t. 44a (sr. L 1,31). Jen v ModlLeg