1. [o tekutém] (z koho/čeho kam ap.) začít téci, začít vytékat, zvl. prudce vytrysknout: vypúščiješ studnicě u podoľú, prostřěd hór poteku vody ŽaltWittb 103,10 (~GlosMuz, přějdú ~Klem, projdú ~Kap, přetekú BiblLit, téciť budou ~Praž) pertransibunt; by jeho [Ježíšova] kóžě vše krvava, potecze krev z ňeho HradUmuč 89b; blázen da mu ránu, až…krev z něho potecze na vše strany TristB 166a; prodmi mú zahrádku, a potekuť jejie vóně drahé BiblLit Ct 4,16 (v. plúti 4) fluant; jeho [boží] tresktánie jako přievalem na duši hřiešnú poteku PříbrZamP 301b se vyvalí; až se proděje [hlíza] a z nie voda neb něco jiného potecze LékRhaz 98; muky jako vody potekau na pekelníky RokPostA 24a; vyždímej nepříliš silně, potečeť mokrost čistá bez matolin Apat 134a exiet vyjde ║ tělo své krví umučenie potecze [Kristus] ComestC 51b cruentabit zalije. – Sr. vytéci

2. [o živém] kam ap. vyrazit, zvl. dát se do běhu: za nímž [vlkem] lační, štěnci tekú…, poteku za ním mlaštiece AlxV 1416; kdyžto k šturmu poteku [Řekové] t. 2028; pod zed poteku [obléhatelé] t. 2049; podlé té řěky kuoň potecze, na jednu úlehl přiteče DalC 5,3 (poběže ~Fs) lif; Poteċe vlk za ním [psem] k domu BawEzop 2681; podvrha Stilfríd dřevo, proti němu [soupeři] poteče ŠtilfB 556 ed. (běžieše ~N)