1. [o údělu] potupný, způsobující „potupu“ (2): když potupne věci trpěl [Kristus] ŠtítSvátA 41a; jáť sem pro vy úkory trpěl, smrt potupnu ŠtítBrigP 49a contemptibilem; čehož muož ujíti…těžkého a potupneho, toho rád ujde takový člověk ChelčBoj 412b; k tomu pokrmu potupnemu a nesytému, kteréž svině jedie ChelčKap 21a; kteřížto [kněží] též a takovéž…v pověst zlou a potupnau vydávají AktaBratr 1,327b; v. též ohavný 3

2. [o řeči ap.] potupný, hanlivý, urážlivý, obsahující „potupu“ (3): aby nebylo potupnuu řěčí mne utrháno BiblDrážď Is 48,11 (abych nebyl porúhán ~Pad) non blasphemer; potupnymi slovy hanějíce [Ježíše] KristA 97b (sr. Mt 26,67); aby nám potupnu řěč mluvil proti hospodinu bohu BiblOl 4 Rg 19,16 (haněl ~Pad, zhaněl ~Praž) exprobraret; potupným slovem promluvil [lotr po levici] HusSvátTN 161a; incavillacio potupne posmievanie SlovOstřS 84; v kterémžto listu psány sú byly věci rozličné potupné, hanlivé i hanebné TeigeMíst 1,70 (1453) ║ nestávaj proti obličeji potupneho BiblOl Sir 8,14 (v. potuṕený 1; zpodst.) contumeliosi tupitele. – Sr. nařiekavý, nestúdný 2

3. opovrhovaný („potuṕený“ 2); [o životě, postavení] ubohý, bídný, ubožácký: to praví hospodin…ku potupneey duši BiblDrážď Is 49,7 (potupené ~Ol) contemptibilem; jméno mé mezi mníšky nenie potupne OtcF 71a; aby v hubenstvo vnikli [křesťané] a u potupny život a strastný ŠtítBarlB 134 sordidam; povýšil [Kristus] našeho přirozenie, ješto je dřéve potupne bylo t. 208 despicabilem; protože se nemuož mému [Perchtinu] potupnému bydlu dívati ArchČ 11,254 (1450); rozpomeň se [otče] nade mnú, nad potupnú…, nad nuznú ženú [tj. Perchtou] t. 254 (1450); ta stvořenie [tj. netopýr, had ap.] tak sú potupna na zemi ChelčBisk 28a; nepohrdal [Ježíš] potupnym žebrákem, ale…jemu z bídy pomohl ChelčPost 75a; měli jeho za chudého a za zavrženého, za potupneho RokJanK 94a; aby byl zavržen od lidí, aby byl potupny světu t. 209b aby jím svět opovrhoval — zpodst.: stane na jeho [dobyvatele] miestě potupni BiblDrážď Dn 11,21 despectus; neurozené světa a potupne vyvolil jest buoh BiblPraž 1 C 1,28 (v. potuṕený 2) contemptibilia. – Sr. opovržený

4. opovrženíhodný: nalezl sem tu kniehy ostavené, ne malého ani potupneho uměnie ProlBiblL 155a (k Sir: potupeného BiblPad) contemnandae; řeč potupna BiblPad 2 C 10,10 (v. potuṕený 3) contemptibilis; vítěz jest potupniegſſi přemoženého BurleyMudrC 186b; suggilandum za potupneho [mít] VýklKruml 204b (Prol. 2 k Mach); reprobus efficiar hodný potupení vel potupny t. 286b (1 C 9,27: v. nehodný 4); s těmi potupnymi hřiechy leč zapří [křesťané] ovšem Jezukrista ChelčSíť 135a ohavnými, pod. komp. ChelčKap 226a ║ šelmové učení Jana Husi a Viglefa, kacířův potupných BřezKron 339 damnatorum zavržených (pod. ArchČ 3,230, 1421); do kteréjž [fary Rokycana] svú potupnu všetečností bíše všel SilvKron 71b zavrženíhodnou. – Sr. nepotupný

5. prostý („potuṕený“ 4): jížto jsú potupnyeyſij v kostele, ty jisté ustavte, aby súdili BiblOl 1 C 6,4 (potupenějšie ~Lit, naypotupnieſſi RokJanB 197b) contemptibiles; naše potupnieyſie [věci] jsú potřebnějšie BiblKladr 98b (HierGal); ve všech věcech, budto potupnieyſſy, neb povýšenější,…k bohu hleděti ChelčBoj 375b; nehrdají poctivější potupnějšími ChelčCírk 84 ed. (zpodst.); jich [mnichů] pokora v oděvu potupnem ChelčSíť 175b; diela výborná sú, ktož vzdělává zlato…, diela potupnieyſſie sú, ktož zdělává dřievie, seno a strniště ChelčKap 250b; v. též neuroźený 3. – Sr. sprostný