potomčiti, -ču, -čí ipf.; k potomek (-mka)
kráčet za někým, následovat někoho (sr. Vašica, LF 47, 167): řekl Jezus Petrovi: Poď po mně! Obrátiv sě Petr uzřě onoho učedlníka, jehožto milováše Jezus, potomczenicze (m. potomcziecze) EvBeneš 81b (J 21,20: jdúce po sobě ~Seit, an po něm jde ~Ol, následujíce ~Klem) sequentem. – Sr. přědčiti