potlačitel, -e m.; k potlačiti
1. čeho/koho [úctyhodného] hanobitel, tupitel: potlacžitele domácí najhorší bolestí Kristových ChelčPost 86b; jakožto kacieř a potlaczitel cierkve byl potupen KorMan 115a; byl bohuov potlaczitel veliký a jich modly kazil ŽídSpráv 292
2. kdo lstí přemáhá druhého („podtlačitel“): Jakub jest toliko řečeno jako potlaczitel MatHom 4; Jákob se vykládá subplantator, podmanitel aneb potlacžitel RokJanB 43a, pod. SlovMuz 293a. – Sr. podnožitel, podtrhač