potěšiti sě pf.; k potěšiti, těšiti sě (sub 2)
1. potěšit se, utěšit se, dodat si útěchy: kteří jste v zámutcích byli…, povstaňte a potieſſte se RokPostB 552; zle s udělal, nebožtíku, avšak také potieſs se HomMak 66a ║ [ut] refrigerer potieſſil sě VýklKruml 281a (R 15,32: v. otpočinúti 3) abych pookřál
2. (v kom, s kým) potěšit se (s kým), nějakou chvíli se oddat radosti, potěšení (z koho): aby se ještě ve mně [tj. bohatství] potėſſili a pokratochvílili BechNeub 203a; s lidmi mluviti…, s kterýmiž by ona mohla nětco se potieſſyti HynRozpr 215b ║ uzře tě [Mojžíše Áron], potieſſit se srdečně BiblPraž Ex 4,14 (budeť sě veseliti srdcem ~Ol) laetabitur zaraduje se