1. povzbuzení, posila (v čem): mám poṫeſſenie v Duchu svatém JakZjev 375b; zřenie své mají k svatému Písmu, tu potieſſenie berú KorMan 123b; příklad posilněnie a potieſſenie vzieti KorTrak e6b; ty věci [tj. zjevení] k našemu potvrzení a potėſſenj buoh i v tento čas činí AktaBratr 1,8b

2. (čeho) potěšení, útěcha (z čeho); „p. dávati“ komu/čemu utěšovat, těšit koho/co: v těchto dnech…čas jest potieſſenie a lítosti a posilněnie HusSvátB 150b; musí býti v tvém srdci ostrý meč bolesti…Nuž nynie vezmi potieſſenie, dobrotivá matko t. 150b; častokrát chtěl sem…mluviti s tebú, aby některé potieſſenie skrze mne…nalezl OtcMuz 19b consolationem; on [Bůh] nenechá smutných bez potieſſenie RokJanB 55a; jeho krev dává potieſſenie našim dušiem t. 103a; touto řečí dává [Bůh] potieſſenie svým milým RokPostA 30a; nechtěl je [Jákob utěšovaný dětmi] potieſſenie přijieti BiblPraž Gn 37,35 (sě okojiti ~Ol, se utěšiti ~Lit, utěšenie přijieti ~Pad) — v názvu spisu: die Boetius v knihách potieſſeni múdrosti AlbnCtnostA 53a tj. De consolatione philosophiae — v pozdravné formuli listu: rodičům svým…syn váš zdraví, potieſſeni vzkazuji BechNeub 118a

3. (čí) potěšení, potěcha, radost: „p. jmieti“ z čeho ap. radovat se, těšit se: před smrtí jeho [Ježíše] chtěla [P. Maria] mieti od něho potieſſenie skrze jeho přítomnost HusSvátB 149b; tam [tj. na poušti] lidského žádného potieſſeníe neměl, než od anděla mieval divná potieſſenie a viděnie RokJanB 1a; když sobě zle učinie, z toho potieſſenie mají AktaBratr 1,180b; abychom v potieſſeni nebeské radosti oplývali BechMuz 8a; potieſſenie učinil mi [Sáře narozením Izáka] buoh BiblPraž Gn 21,6 (smiech ~Ol) risum; ku potěšenie města našeho Hradce i všech lidí v něm obývajíciech…město…potvrzujem CJM 4/2,156 (1472); aby všickni obyvatelé…městečka…z toho potěšení měli ArchČ 16,477 (1495). – Sr. veselé