1. pf. čeho, co [hmotného] odkud odtáhnout, tahem oddálit; [zevnitř] vytáhnout: přijdúci potyehneſs s něho [hospodáře] pláště BiblOl Ru 3,4 (zhrneš ~Pad, pozdvihneš ~Praž) discooperies stáhneš; když potahneſs těch mokrostí ot očí, umenšíš jim příčiny nedostatkuov LékRhaz 56 tj. zbavíš je „mokrostí“; když jich jemu [člověku práv] potahnu bezprávně z rukú, poběhne na žalobu ChelčSíť 41b (fig.) odeberou; chtě ji [víru] jako z močidla zhuoru potahnuti t. 184a; až ť, babo, lucek duši z hrdla potiehne RokPostA 177b ║ pakli…z jeho [dlužníkových] věcí svuoj dluh spravedlivě potahne [věřitel] PrávJihlA 106a si vybere, uhradí

2. pf. koho (i gen.), co, čeho ot koho/čeho [nehmotného] ap. odvést, vzdálit: jakož František mnohé [lidi] odtáhl od světa,…tak mój tento [tj. ďáblem svedený] proti tomuto potahne z pokory v pýchu ŠtítBrigP 59a trahet; kněží těch od hříchuov potahnuti HusSvatokup 202a odvrátit; od boha i od naděje ji [duši ďábel] potahne PříbrZamP 278a; pakli jich [dobrých věcí] kto potahne od nich [pokrytců] ChelčKap 33b ║ potah li by jich [poct ap.] kto od nás, abychom…svolili tomu ChelčPost 45a upřel-li by nám je

3. co, čeho/koho kam přitáhnout, tahem přemístit: já [Ježíš] budu li povýšen ot země, všecko potahnu ke mně EvZimn 21a (J 12,32: vezmu ~Víd, přitáhnu ~Ol, vztáhnu BiblDrážď; v obr.) traham; čbán sě počě zalévati,…lišky k sobě potahati HradLiš 131b (v rýmu); homota byla by potazena na miesto a přivedla by smrt LékSalM 272; potahl by jeho [hříšníka ďábel] po sobě, aby se blíže k němu přivinul ChelčKap 16b; po znenáhlu k sobě ji [nit] potahowal HynRozpr 163b zohe; potahne [turbit] také i hrubou flegmu Apat 119a přivede k sobě ║ Štědrost,…Nepotiehſi svého oře, tam se na Nečest oboři BawEzop 144 nepřitáhnuvši uzdu (pod. ipf. fig. BojDuchT 5b)

4. relig. [o Kristu] koho (i gen.), co (čím) kam [vzhůru] pozvednout, povznést: všěcky věrné potahne do nebeského královstvie MatHom 181; potahuge svých Kristus výšež výšež ŠtítSvátA 188a; ji [církev Kristus] některými ctnostmi výšež a výšež vzhuoru potahuge VýklŠal 134a sublevando

5. koho (i gen.), co, čeho [abstraktního] (k čemu [abstr.] ap. čím) přivést, přitáhnout k nějakému cíli; [k žádoucímu] přimět; [k nežádoucímu] bez určení cíle (při)vábit, (při)lákat: osidla [nevěstka] jeho mnohú řečí lahodnú…, potieze jeho s sobú BiblDrážď Pr 7,21 (v. nakloniti 4) protraxit; kterakť mysl některá potahne libost [škodlivou] Štít UK XVII C 16,186a inclinet; v zjěvné jej [člověka ďábel] potahne hřiechy ŠtítVyš 26b (fig.) deicit; potyehnet jej žádost k smilstvu ŠtítKlem 126b; onen jie [panny] tiemto potahuge a onen tiemto ŠtítSvátA 49a; abyšte se nedali svoditi, jestli že by kteří…na odpor i vás potahowali JakZjev 323a ponoukali; potiehne li [kněz] takých hřiešníkuov ku pokání ChelčSíť 128a; na ten [světský pokoj člověk] vzhlédá a potahuge jeho k sobě ChelčPost 147a ║ viece li kto dosiehne světských věcí, a dále v tom potahne každého žádost, ktož svět milují ŠtítSvátA 2b hlouběji zatáhne; ačť tato slova potahnv [já, Štítný] jiným úmyslem,…nedivte sě ŠtítSvátA 70b tj. vyložím v jiném smyslu; jáť sem byl potáhl, aby byli pójčili [Milevští] 40 kop [tj. více] ArchČ 14,62 (1452) to přivedl k tomu, dosáhl toho

6. co, čeho [tíživého] na koho uvalit co na koho, znevolnit čím koho: Judáš…Potyese na sě osidla, máteř pojem sobě ženú LegJidM 146; jeho se ujavše, tím válku na sebe potáhli ArchČ 3,527 (1443), pod. ipf. ListářZbrasl 263 (1478); měšťany ctí [král],…břemen žádných na ně nepotahuge ŽídSpráv 254 ║ móž [ďábel] chytrá osídla lécěti, dálež dálež potahuge ŠtítSvátA 127b je zatahuje

1. (kam) dát se do pohybu, vyrazit; [o vojsku] proti komu, na koho vytáhnout; [nevojensky] vydat se na cestu, odebrat se: když ot břěhu v šíři korábi potahu AlxV 545 vypluly; gdyž juž přěd sě potahu [králové] LegJakK 19, pod. AlxV 710; kněz zličský proti jemu [Václavovi] potyeze DalV 28,18 (vytěže ~C, jede ~Z) czog…gegen ym; jednežť potaze [tj. na lov] množstvie kuchařuov TristB 150b; když svatý Václav potyeze na pole PulkB 26; potiezze Joziáš jemu v cěstu BiblOl 2 Par 35,20 (pojide ~Lit, vyšel jest ~Pad, vytáhl jest ~Praž) processit vytáhl mu vstříc; Brynda do šrankuov potazie ŠtilfN 195; sami k tomu roku potáhnem [my, Zikmund] ListářRožmb 1,127 (1431); na ně potáhnou nepřátelé BřezKron 519; Potahni se mnú do losu mého a bojuj BiblPraž Jdc 1,3 (vzejdi ~Ol, vstup ~Pad) ascende; s neděle dolóv zase potáhne [legát] ArchČ 5,328 (1471); pan Zdeněk ve čtvrtek vojensky na naše městečko potáhne t. 9,173 (1476) ║ podlé svých obyčejóv potahnu a těžko pravdě dadie svobodu RokJanB 150b začnou (budou) se chovat; hnut jsa tím poselstvím Jan, třidceti jednak honů k městu potahl jest SilvKron 97b profectus est postoupil

2. k čemu [smrti ap.] dostat se do stavu, začít být ve stavu čeho: až k zúfaní potohnvv (m. -ta-) nerozumní ŠtítSvátA 229a, pod. RokLukA 165b; když již přistúpí bolest k srdci, tehdy již potahne [člověk] k smrti ChelčOl 308b ║ když potahne [dítěti] k pěti nebo deseti letóm ChelčPost tj. půjde mu na pátý…rok

3. koho/co (kam) začít táhnout, začít vléci: tehdy já, pochopiv jej [zlého člověka], i potazech jeho za sebú OtcB 27b coepi mecum pertrahere; kdež žádal býti…, inhed bez meškánie tam potazzen byl GestaB 35b positus fuisset; když jsta k tomu dva koně,…již neměj péče, žeť ten vuoz [tj. zlobu] potahnu RokPostB 371 (v obr.) utáhnou

4. čeho, co, koho (za co jak [málo]) popotáhnout, trochu potáhnout: její zvláštní milovnice potazie lankrabí za nohu ŠtítAlžb 462b krátce zatáhla; potahneſſ li na húslech jedněch strún výše ŠtítMuz 136a; potahny toho čepu nahoru ŠtěpMuz 37 povytáhni; vstrčí v ně [víno] stéblo a málo tiem přirozeným povětřím potahne vzhuoru RokLukA 37a; tu kuklu maličko potahl na své obočí HynRozpr 154b gezogen stáhl