poselkyni / poselnicě, -ě f.; k posel (-sla)
(čí, čeho) služebnice, služka, zvl. posílaná k vykonání různých úkolů; čeho [domu] zvl. vrátná: jako oči poſelkynie v rukú panie své ŽaltWittb 122,2 (poſelkinie ~GlosMuz, poſſelnyczie ~Kap, dievčie ~Klem, robyně ~Pod, roby BiblOl, dievky ~Pad) ancillae; Petra pozna toho domu poſelnyczye, ta bieše té sieni klíčnicě AnsVít 49b (vrátná ~Opat, vrátnicě ~Wies; sr. J 18,17 ancilla ostiaria: služebnicě vrátná BiblDrážď; kalk) ostiaria, pod. poſſelkyny HradUmuč 84b; jázť [P. Maria po zvěstování] sem božie poſelnyczye, jeho věrná služebnice HradZdráv 121a; toho domu poſelnycie PasMuzA 472; famula sluha…, ancilla poselkynye KlarBohF 524 (De progenie); syn poſſelnyczie tvé ŽaltKap 115,16 (poſſelkinye ~Klem, roby ~Wittb, dievky BiblOl) ║ poſelkyny k apostolóm učinil s ji [Maří Magdalénu] ModlMil 3b poselkyni, poslici