poroditi sě, -źu, -dí pf. (ipf. porozovati sě, -uju, -uje); k poroditi
1. (z koho [matky] ap. komu [otci] „na svět“) narodit se, být porozen, přijít na svět: která jest kdy mátě byla na ten svět sě porodila HradMar 55b; ten [Ježíš] sě jest z tebe porodil t. 59a; skrzě tě [Marii] porodi sě hospodin PasMuzA 182; toho věku sě jemu [Abrahámovi] porodil Isák BiblOl Gn 21,5 (narodil sě jest ~Pad, narozen jest ~Praž) natus est; když sě již dietě porodilo t. Gn 35,18 — relig. s přen. podmětem: Porodyl sě květ [tj. Kristus] Vít 21b ║ Svět se porozuge…v úřady apoštolské i mniské zákony ChelčKap 236b tj. proniká do úřadů (?)
2. pf. odkud, ot koho vzejít odkud n. z koho, mít původ kde n. v kom: nás…nez<najú>, otňadž smy sě porodẏli LegDuchM 7; každá čeled těm sě modlé, od něhož sě kto porodil, to jest k starostám svým CestMil 82a