popudný adj.; k popuditi
1. [o člověku, mysli ap.] popudlivý, prchlivý, vznětlivý, snadno podléhající hněvivému podráždění: prchlivého a popudného popuditi k hněvu SolfA 128b; myslí popudnú ukrutnosti okázav [král] tvář List VýbAkad 1,617 (1394); láska nenie popudna HusVýklB 68b (1 C 13,5: v. popuditi sě 1); kto muož snésti náhlost a prchlivost člověka popudneho AlbnCtnostA 30a. – Sr. popudlivý 1
2. [o řeči] popuzující, provokativní, vyzývavý: chtiece Krista v nenávist ciesařovu zavésti, položili sú jemu tu…popudnv otázku HusPostH 183a; když jedni na druhé skladené lži popudne svědčí ChelčPost 194b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
popudný adj. popudlivý; vznětlivý; popouzející, pobuřující
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
popudný adj. = popudlivý, vyzývavý, dráždící
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.