popudlivý adj.; k popuditi
1. [o člověku] popudlivý („popudný“ 1): jsa klopotný a popudliwy, bude zdrželivý a krotký AktaBratr 1,6a; sú [žáci] popudliwiegſſie a hněvivější t. 137a; zlému v sobě místa nedávajíc, duchu popudliwému, hněvivému t. 364b ║ slovy brzo k hněvu popudliwy [byl] TrojK 105b (popuzen ~A) náchylný dát se vydráždit
2. [o slovech] popuzující, vydražďující, vyvolávající hněvivé podráždění: podymujíce na hněv, až z těch popudliwych slov zapálé veliký svár ChelčPost 194b; Racha…slovo rúhavé, popudliwe VodňLact S1a. – Sr. popúzivý