1. (jak [málo]) v nějaké omezené míře vyvinout úsilí, zvl. pracovní, přiložit ruku k dílu: chceš [mrtvý] ješče se mnú na světě popraczowaty? PasMuzA 386 (popraczyewaty ~KlemA, přepracovati ~Kal); jsem li ješče tvému lidu potřěben, ješče rád popraczygy pro ně t. 589; sde na chvíli popraczowaty ŠtítBarlB 83; abychme dosiehli…života věčného, zde málo popracugice RokJanK 293a; když člověk tiem pilnějie podělá, popraczuge, aby z toho dal chudému RokLukA 230a; obrátě se [hříšník] k bohu, s nějakou chutí…popraczuge na vinnici božie RokPostA 249b ║ aby o ten glejt popracoval ListářRožmb 3,73 (1446) se…postaral, přičinil

2. v čem [žádoucím] pocvičit se, v čem, na čas vyvinout úsilí o osvojení si čeho: popraczugeſſ li sprva v šlechetnostech a uvedeš li je v obyčěj sobě,…nebudeť úsilno v nich pracovati ŠtítBarlB 112 laboraveris; křesťané scházejíce se v svátek a popracugice v slovu božiem ChelčBisk 47b

3. (v čem [činnosti]) jak [dlouho] na uvedenou dobu se věnovat práci (v čem), zaměstnání (čím): někoho zjednám, žeť v tom [vybírání peněz] popracuje za čtyři neděle ArchČ 7,400 (1470); abych popracoval [jako písař] do VMti dalšieho opatřenie t. 14,193 (1470); abych do svatého Havla…v úřadě popracoval t. 257 (1476)