poplynúti, -nu, -ne pf.; k plynúti
1. [o toku] začít plynout (téci): povanú větrové a poplynu vody a řítí se na ten duom RokPostB 416 (sr. Mt 7,25)
2. začít plout (též jen z hlediska pozorovatele): zbožie poplynu a lidé ztonuchu ApolP 134a (v. poplavati) uplavalo; šel se s ní [s královnou král] procházeti podlé moře. A zatiem koráb poplynul, na němž bieše tyrské znamenie t. 138a (poplu ~Baw) objevil se plující koráb ║ defluxit potuchl vel poplynul [svět] VýklKruml 144b (Is 24,4: splynul BiblOl, stekl jest ~Pad; fig.) sešel, vzal za své
Sr. poplyne fut. k plynúti (v. t.)