poplúti, -plovu, -plóve/-plove pf.; k plúti
1. čím [tekutým] oblít se, být zaplaven: jenž [meč] jest krví poplul tako, že nemóž v nožnice nikako AlxV 1835 byl zbrocen; všeliká kolena poplowuu vodami BiblDrážď Ez 7,17 (potekú ~Lit) fluent
2. [o tekutině] vytéci, vyřinout se: ihned [po stětí] poplu z jejieho svatého těla miesto krve mléko PasKlemA 264b (teklo ~Tisk) emanavit; obořie sě domové…a toho dne [šestého] od západu sluncě poplowu ohenné řěky PasMuzA 8 surgent
3. [o lodi] vyplout, začít plout: v tu dobu popl̇uchu na ně korábi nepřietelští OtcB 168b imminebant; jednožť poplu koráb, a na tom korábu bieše tyrské znamenie napsáno ApolBaw 215b (v. poplynúti 2) objevil se plující
Sr. poplóve fut. k plúti (v. t.)