popřieti, -přu, -pří pf. (ipf. popierati, -aju, -á); k přieti (přu)
1. čeho [obvinění ap.], s větou obsah. popřít, prohlásit za nepravdivé co; [pravdu] zapřít: poče jej [tajného jáhna] prstem ukazovati, an je sě toho pilně popierati OtcA 87b (odpierati ~C, přieti ~B); kteříž hřiešní popieragij, by tebe neznali? BiblOl Sap 16,16 (odpierají ~Lit, zapierajíce tě znáti ~Pad) negantes — jur.: jestli že snad poprzi [obžalovaný] vinny MajCarA 83 negante; nemá…žádný otpory klásti, než ten, ktož móže poprzieti DubD 248a (propřieti ~A, ~E; elipsa předm.); již mu [věřiteli dlužník] toho [dluhu] popierá ArchČ 21,213 (1484) ║ actor poprziel causam, citato datum est pro iure DeskyZemEm 1,59 (1322) zřekl se právního sporu
2. pf. koho zapřít, přestat se hlásit ke komu: kto mne [Ježíše] poprzy přěd lidmi BiblDrážď L 12,9 (zapří ~Lit) negaverit; poprzie tebe nepřietelé tvoji a ty jich hrdla potlačíš BiblOl Dt 33,29 (zapřie ~Lit) ║ k nimžto [pokladům božím] nemóžeš jinak přijíti, dřieve mosíš sám sebe poprzyti OtcA 106a (zapřieti ~B; sr. Mc 8,34) zapřít sám sebe, tj. obětovat se