1. (o čem) zmlknout, přestat mluvit; [chvíli ap.] pomlčet; [před další řečí] odmlčet se: člověk múdrý pomlczi do času BiblDrážď Sir 20,7 (mlčeti bude ~Lit) tacebit; tehdy on [mluvící], pomlczaw maličko, vece ke mně JeronM 48a, pod. BřezSvět 117b; Pavel ztáhl ruku…jako ti, ješto chtie, aby lidé pomlczeli a umkli ComestS 405b ad faciendum silentium; to uslyšav Áron, pomlcżie BiblOl Lv 10,3 (umlkl jest ~Pad, mlčel jest ~Praž); to uslyšav král,…dobrú chvíli pomlċe TrojA 165a nihil dixit; Bezofar…, jako by poodpočinul a pomlczal, i je se praviti SolfA 77a; Pomlcż ty, mniše pokrytče! MladJerF 127b; ať o dávních pomlċím, přenovéť tobě poviem Budyš 14b conticeam staré přejdu mlčením; subticere pomlcžeti SlovKlem 24a (stille swygin DiefGlos 562) ║ mnohokrát slušné jest i s pravdú pomlczeti RokLukA 187a pravdu zamlčet

2. (k čemu [otázce]) neodpovědět, setrvat v mlčení: „Kak si sem všel…?“ Tehdy on [tázaný] pomlcze EvSeit 147a (Mt 22,12: v. obmlčěti); tehdy oni [otázaní] pomlcziechu BiblDrážď L 14,4 (mlčěchu EvVíd, neřkú i slova ~Seit) tacuerunt; tu on k tomu otázaní pomlcziew OtcB 201b

3. bibl. v imper. [o nežádoucím činiteli] utišit se, uklidnit se, zanechat své činnosti: ó meči boží,…vejdi v nožnicě v své, odpočiň a pomlcz BiblDrážď Jr 47,6 (umlkni ~Pad) sile; řka [Ježíš nečistému duchu]: Pomlcz a vyjdi z člověka t. Mc 1,25 (oněměj EvOl, umlkni BiblLit, zmlkni ~Praž) obmutesce; Pomlczte, ponechajte [tj. kamenování] malečko PasMuzA 296 (v. pokřiknúti 2). – Sr. přěmlknúti, přětichnúti