pomlúvanie, -ie n.; k pomlúvati
1. mluvení, rozmlouvání („pomluva“ 2): o tom by veliké pomluwanie TristB 64b; collocucio pomluvanie KlarGlosA 1610 (De factis); lidského se varovati vobecenství a pomlauwánij [tj. o samotě] HusSvátTN 147b colloquia; poškvrniti život lehkým pomluwanim HymnUKA 78a famine. – Sr. rozmlúvanie
2. (koho v sloves. konstrukci o čem/co) nepříznivé hodnocení, zvl. pomlouvání, očerňování (kým z čeho): lépe jest tobě smrt voliti nežli také pomluwanie o sobě slyšeti GuallCtnostK 137 (promlúvanie ~M); o váhaní jeho bylo dřieve nelibé pomluwanie TrojA 97a; pomlúvánie máme od papežovy moci…o to, že… ListářRožmb 1,85 (1426); ruoznice…o pomlúvánie a pohrózek činěnie ArchČ 28,299 (1443); pomlúvánie zjevná i tajná t. 15,527 (1445); ostřéhati se…ode všeho…pomluwanie posměvačuov AlbnCtnostA 45b ║ querela pomluwanye UK I B 12,154b (Hříchy) stížnost; s pomluwanim a s reptáním ChelčPost 85b (v. otjiedati sě) s láním
Sr. pomluva