pomknúti, -nu, -ne pf.; k mknúti
čeho, pozd. co (kam) posunout, postrčit co: Pompkny jie [masti] k sobě dále, ať jie každý nepokúšie MastMuz 163; my jim slibujem…těch úmluv nepomknuty ani hýbati ExcRš (Kozl. list 1409; fig.) neposunout co do smyslu, pod. t. 1409; Pomkẛi v stranu své kuklice Budyš 43a; aby jí v komoře pomohl ložnici pomknúti NaučBrn 117 ║ TMti vinu dávali, že s jich pomkl pryč z Viedně ArchČ 2,431 (1445) je odsunul, odstranil. – Sr. pomýcěti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pomknúti, -nu, -neš dok. postrčit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pomknúti dok. = postrčiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.