1. (mimo co) přejít (projít) kolem (čeho): pominugice rúháchu se jemu [Ježíšovi] BiblLit Mt 27,39 (pomygegicze LyraMat 176a, míjející EvOl, chodiec mimoň BiblDrážď, jdiechu mimo ~Ol, túlajíce se tudy ~Praž) praetereuntes; kněz jeden…, uzřěv jej [raněného], pominu BiblKoř L 10,31 (minu pryč ~Drážď); když jeden mimo jeho obydlé pominowaſſe BurleyMudrC 169b; pretergrediebantur pomigiechu vel jdiechu mimo Galilei VýklKruml 243b (Mc 9,30: minujíce vlast BiblDrážď); buďtež [nepřátelé] nehýbajíce sebú…, dokovadž nepomine lid tvuoj BiblPraž Ex 15,16 (nepřějde ~Ol) pertranseat ║ otče mój, nemóž liť pomynuty umučenie toto KancJist 137 nepostihnout mne

2. [o čase ap.] minout, (u)plynout; [o lhůtě] vypršet: jakožto den včerajší, jenž pomynul ŽaltWittb 89,4 (minul ~Klem) praeteriit; když dnové…kvasu…pomigiechu BiblLit Job 1,5 (pominiechu ~Hlah, přeminuchu ~Ol, vuokol obcházeli ~Praž) transissent; pomine jeden i druhý týden HusSvátA 566b uběhne; jižť jest zima pominula VýklŠal 48a (Ct 2,11: minula EvOl, jest přešla BiblLit); declinare…pomigieti VýklKruml 254b (L 9,12: sě bieše počal den chýliti BiblDrážď, se nachylovati ~Praž); již čas pominul by ustanovený PrávHorT 152b effluxerit; již bíše hodina třinádctá noci pominula SilvKron 106b; pomigegi časové ProkPraxK 30a labuntur utíkají. – Sr. skonati, zběhnúti

3. pf. [o osobě] (ot koho) zmizet, ztratit se z dohledu (komu): s tiem [tj. s odpovědí] to děťátko inhed pominulo WaldhPost 95a, pod. KázLeg 86a; když tovařišie pominu tak, že jich pro hory viděti nemuož CestMil 32a praetereunt zajdou; pověděv anjel…ty věci, i pomine od nich KázLeg 15b; on [milenec] sě bieše uchýlil a bieše pominul VýklŠal 95a (Ct 5,6 transierat: šel pryč BiblOl, odšel ~Lit, zašel ~Pad)

4. pominout, zaniknout, přestat existovat n. působit; [o výroku ap.] pozbýt platnosti; [o hříchu, dluhu] projít, zůstat bez postihu: nebe a země přějdú, ale slova má nepomynu EvSeit 139a (L 21,33: nepřěminú ~Zimn, nepójdú ~Ol, neminú ~Beneš) non transibunt; až ten vítr pomyne CestMil 19b pertranseat; aby…všecky krčmy…zastaveny byly a pominuly CJM 4/1,186 (orig. 1383) absein und abgen; ty věci, kteréž se dějí,…pomíjejí t. 35 (okolo 1400); zda jim tak to [hříšné počínání] pomyne HusZrcM 49b (zmine ~K), pod. RokPostA 10a; miesto a duom [poslední večeře]…, toť jest již některak pomynulo KancJist 127; počne…horkost pomigieti LékRhaz 73; oleum de capite tuo non deficiat (nepomygei gl.) Lekc UK V E 19,50a (Eccl 9,8: nezhynuj BiblOl, nezahynuj ~Lit, nescházej ~Praž) neubývej; to slovo, syn boží, …nepominuge, než zuostává na věky RokJanK 2b; ta památka zahyne a s zvukem zvonuov pomine RozmlSmrt 1386; jestliže by pominul [oheň] nebo pohynul AlchLull 31 zhasl; žádný v tejto rozbroji…nepominul ArchČ 21,353 (1467 ?) nezahynul; dluh má při tom také pominúti DluhRožmb 202 (1476); v. též nastati 3, nastávati 1, obnov́enie 6 — jur.: přísahy s obé strany mezi nimi jsú pominuly Půh 2,72 (1407); rukojemstvie, listy…, aby to všechko pominulo ArchČ 9,274 (1444); již ty pomluvy…pominúti mají Půh 7,128 (1496) ║ vody, jenž se běchu rozlily, pomynuly CestMil 6a declinarent opadly; až by zatiem muži jejímu ta závist pominula HynRozpr 152a verging muže přešla nenávist; pakli by sněm kterak pominul, tehdy… ArchČ 2,292 (1451) ze sněmu sešlo. – Sr: sjíti, z(a)hynúti, zminúti

1. koho/co, pozd. čeho minout koho/co, přejít n. přepravit se kolem koho/čeho: přijide [Ježíš] k nim chodě na moři, i chtieše je pominuti BiblLit Mc 6,48 (minúti EvZimn) praeterire; když pomynowaſe je [lidi Ježíš] BiblKoř Mc 2,14 (přěcházíše EvOl); aby tě to pominulo, což potkalo jest nelibého SolfA 116a (fig.) aby tě nepostihlo; maličko když pominuch je [strážné] VýklŠal 55b (Ct 3,4 pertransissem: ot nich otjidech BiblOl, je projidech ~Lit, přejidech ~Pad); pominuge [hranice] proti puolnoci Bethagla BiblPad Jos 18,19 (pomigie ~Praž, minuje ~Lit; fig.) praetergreditur nechává stranou; bratřie moji pominuli sú mě jako prúd t. Job 6,15 (pomigeli sú ~Praž, sú přeminuli ~Ol); aby…osidla spíše znikl a pominul RokPostK 283b (v obr.); když již Ostřihom pomigegiſſe SilvKron 79a; v plavení pominuti Efez BiblPraž A 20,16 (přěplúti ~Drážď, přeplaviti sě ~Ol, připlúti ~Pad) transnavigare; jeden vuoz muož druhého pominuti [na cestě] Žilin 124b geweychen ║ jakž čas toho skrušenie pomynul jej ŠtítSvátA 112a transiit mu uplynul; aniž tebe pomigei řeč starších KorMan 158a nezůstávej tebou nepovšimnuta

2. koho/co, ojed. čeho (čím) pominout, nechat bez povšimnutí: pominuli sú [svévolní] řěči mé přězlé BiblDrážď Jr 5,28 praeterierunt; obětujete mátu…, a pominuget (m. -te) súd BiblLit L 11,42 (minujete ~Drážď, opúštiete ~Praž, přěstupujete EvOl); pohaněnie mlčedlivostí nesmělú pominuti TrojK 107a pertransire; pane,…nepominug sluhy tvého BiblPad Gn 18,3 (nepomigeiž ~Praž, nemíjej ~Ol) ne transeas; nechtiece jim toho [zásluh] bez…otplaty pominúti ArchČ 9,265 (1437); nechtějíce toho sjezdu s JMtí pominúti ListářRožmb 3,73 (1446) zanedbat; pominuli [svědectví Janovo] jako uchem hluchým RokJanK 20b; tu [v Římě] lakomstvie a závisti vlnobitie žádného nepomigegi KorMan 18b (fig.); tuto by se měla psáti kronika Alexandrova, ale biblí ji pomynuge ŽídSpráv 318; král to zvěděv, nedbánlivostí všeho pominuw LetKřižA 238 ║ žádného slovíčka nepominuli jsme zopálati KorMan 28b neopomenuli jsme; otec muož ode všeho statku svého toho syna pominúti a odlúčiti NaučBrn 74 (1487) zbavit statku. – Sr. nechati I/1, ostaviti 8

3. co [provinění ap.] (komu) prominout, odpustit: odjímáš nepravost a pomigieṡ hřiech BiblPad Mi 7,18 (minuješ ~Drážď, přěnesuješ EvOl) transis, pod. pf. AktaBratr 1,215a; zaplatíte mi i škody, nemínímť vám jich tak pominúti ArchČ 4,334 (1445); žádnému by to bez…pomsty neprošlo ani pominuto bylo TovHád 80b

4. pf. čeho, co [žádoucího], čím ztratit co, přijít o co: div že hořem nepominu smysla TristB 185a; dal sem [Bůh] jim to, což sú pominuli BiblLit Jr 8,13 (s nímžto smy sě zminuli Pror) praetergressa; zdali s smyslem svým pomynul TkadlA 37b; kromě něho [Boha] jsú život pominuli ChelčPost 98b ║ skrze moc duchovní bude moci pominuti [hledající pravdu] všelikú lež ChelčJan 51b zbavit se lži

5. [o žádoucím] koho opustit koho, ztratit se, zvl. pominout komu: nepomigei nás květ časný BiblLit Sap 2,7 (aniž nás pomin BelB 108b, nemine BiblDrážď) non praetereat; kterak brzcě člověka pomine světská chvála HusPostH 60b; stránka dobrého daru nepomigey tebe BiblPad Sir 14,14 (neminuj ~Ol, nemíjej ~Lit; fig.) tě nemíjej nevyužita; až mě i smysl pominu Budyš 74b ║ že jim užitek tělesný pominul AktaBratr 1,42a ušel zisk