poleti, -ľu, -lí ipf.; sr. pláti
1. čím [ohněm] hořet, být spalován: tady sežhú vsi i města; vše těženie ohněm poly u městech…i u poli AlxV 2298
2. [o rozžhaveném] žhnout, vydávat žár, sálat: ot horkosti vše v niej [poušti] poly AlxV 2159; křěsťanským zatracením bolí [P. Maria], jakž v nebi ta žalost poly Levšt 299 (fig.). – Sr. pálati¹ 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
poleti, poľu, -íš ned. žhnout, pálit, hořet, planout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
poleti nedok. = planouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.