poleno, -a n.; sr. pola, polička
štípáním opracovaný kus dřeva, zvl. šindel: post cindula poleno dicas KlarBohE 782 (De armis; peleno ~O), pod. KlarGlosA 2514 (De artificibus); cindula poleno SlovVeleš 90b, pod. SlovKlem 82a (schindel, bret holz DiefGlos 518); lignus poleno, lignum dřevo SlovKlem 60a (scheit DiefGlos 329) ║ spálé oděnie a štít a kopie…a střěly, zpustky a polena BiblOl Ez 39,9 (palice ručnie ~Lit, kyje ručnie ~Pad) contos kyje (snad tvrzené opálením; v. Arch. rozhledy 35,198); cilindrum poleno SlovBoh 22a poleno (?; pod. SlovNom 68a)
Sr. též jm. míst. Polena pl. n. (?), pozd. sg. f., též Poleň f. (de Polen Reg 1,534, 1245; in Polena Profous 2,423, 1355), Polénka (Polena Maior, Polenka Minor Profous 2,423, 1379); odtud asi jm. osob. Polénka m. (SvobodaExc 1397), Polenek m. (ArchČ 17,392, po 1494)