1. co, čeho (ot čeho [těžkého] ap. komu) (u)činit lehčím co, snížit váhu čeho (o co): polehczowachu lodie BiblOl A 27,38 (v. oblehčovati 1) alleviabant odlehčovali korábu; polehczena jest země ot břemen hřiechóv LyraMat 29a; moneta byla polehczena na zrnu LetKřižA 321; abych jim polehczil jha BiblPraž 3 Rg 12,9 (v. oblehčiti 1; v obr.) ulehčil; mince české žádným obyčejem nepolehčovati ani ponižovati ArchČ 4,454 (1471) ║ ergo solvatur (polehczen má býti gl.) venterque cruor minuatur KlarAstrM 561 (De XII mensibus) odlehčen, uvolněn

2. co, čeho, na čem [tíživém] (komu) ulehčit, (u)činit méně obtížným; [strádání ap.] zmírnit: chtě jim…na tom [„úsilí“] polehcziti OtcB 193a parcens; dómyslóm [čtenářů] polehcziti BřezSnářM 24b napomoci; málo jie [žalosti] polehczi t. 45b; súdové ti [starozákonní] sú polehċeni HusVýklB 49b; lékař mieně polehczyti trápenie LékRhaz 58; polehczuge [mast] bolesti LékSalM 474 removet; tvrdost vězení jemu jest složena a polehčena BřezKron 336 est…alleviata ║ máme jim toho platu…umenšiti a polehčiti ArchČ 9,392 (1481) snížit; sto dní z uložených jim pokání…polehčujeme t. 8,525 (1500) slevujeme. – Sr. oslabiti 3

3. (komu) ulehčit, ulevit, poskytnout úlevu: polehczi jemu [nemocnému] hospodin BiblDrážď Ja 5,15 (pozdvihneť jeho EvOl) alleviabit; nechtie [hříšníci]…pošeptati knězi hřiecha svého, aby jim polechczyl AlbRájC 96a; proč mi milostník mój nepohovie, ani polehczi, ani odpustí PříbrZamP 149b; k svatému Prokopu, k zaklinačovi [chodí], ktož by koli polechcžil ChelčSíť 213b; polechczi duši tvé ŽídSpráv 93; prosil, aby jemu bylo polehčeno. A Koleš die k tomu purgmistru: Nepolehčuj! NaučBrn 158 ○ p-ovánie polehčovánie n.: neměl jest Protivec na žádné polehčování tomu člověku hleděti Půh 5,194 (1489) ║ utěší mě lože mé a polehczen budu…na posteli mé BřezSnářM 7a najdu úlevu; polehċena jest země Zabulonova HusSvátA 477a (Is 9,1 alleviata est: oblehčena jest BiblDrážď) zbavila se hříchů (sr. oblehčiti sě 2); do kteréžto [jeskyně] všel Saul na potřebu přirozenú, aby sobě polechcžil BiblPraž 1 Rg 24,4 (v. počistiti 3) purgaret ventrem aby si ulevil, tj. aby se vyprázdnil ♦ polehčiti sobě oddechnout si, pohovět si: aby sobě maličko k své starosti polehczil OtcB 193b laxaret; odpočiňmaž oba sobě,…kde móž býti, máme sobě polechciti BawArn 2878 gemaches…geczemen

4. čeho zlehčit, učinit méně závažným co; [hodnotu] znevážit: obyčej hřiecha nikdy nepolehcżuge, ale obtěžuje HusSvatokup 167b; kteří by jich [světských zákonů] v čem polechcili nebo je přestúpili v čem ChelčZákO 156a; pakli by kto polehcžil z nich [věřících své] viery ChelčSíť 5a; kteříž [páni] ustúpiti nechtěli a urození svého polechcziti TovačA 31a. – Sr. (po)zlehčiti