polzáti, polízati, -žu, -že pf. (ipf. polizovati, -uju, -uje); k lzáti
co/čeho olízat co, přejet několikrát jazykem po čem: tu vždy čekáše, až jiej chleba dadieše,…a ruku jeho [poustevníka lvice] polizaſſe OtcB 109a (polyſaſſe ~C) lambere; jen jako jich [tělesných žádostí] polyzugycz…, jako když někto líže rožeň [bez pečeně] ŠtítSvátA 11b; jako by vlk lačný jho nalezna,…polzal jeho v té žádosti t. 11b (polizal ~B); ligurire poliſati, mlsati SlovOstřS 139
Sr. též jm. míst. Polizi pl. m. (ArchČ 4,175, 1436), nesouvisí-li se stč. liziti ‚opatřovat vrubem‘